Pokud se někdo přehoupne přes všechny počáteční fáze a rozhodne se strávit život v páru, měl by zvážit veškerá možná rizika. Jestli se takové rozhodování týká i vás, pak čtěte následující řádky pozorně. Jste-li již zadaní nebo napevno rozhodnuti, tak čtení raději zakazuji. Obsahuje životní realitu, a přemíra by všem zadaným mohla uškodit. Pro zadané už je pozdě, lepší by bylo tak dvě stránky přeskočit.
Průměrná délka života je cca 70 let. Nebudu to přehánět, věřím, že byste chtěli delší, ale až si přečtete to ostatní, pochopíte, že pro představu to bohatě stačí. Představte si život v celé jeho kráse tak, jako já ten svůj:
První a druhý rok života jsem milovala maminku. Možná ještě babičky a dědu, ale ostatní mne moc nezajímali. Pravda, nesmím vynechat tatínka, v paměti už mám občas černou díru. Třetím rokem to začalo. Nástup do mateřské školky a tam – pihovatý skorozrzek s modrýma očima. Drželo mne to až do nástupu na základní školu. Občas sice myšlenka přeskočila i na jiné, ale zůstala jsem mu věrná do svých šesti let. Pak to chtělo trochu času na rozkoukání, až k nám do první třídy základní školy přišel jeho nejlepší kamarád. Nebylo co řešit.
Do třinácti bylo po starostech, i když – musím připustit, že jsem občas tajně zašla na dvorek spolužáků svojí sestry, zahrát si s nimi. Chodili s ní do třídy dva sympaťáci, jeden s brýlemi a druhý měl krásné modré oči. Ale pak to přišlo - puberta je mocná. Moje tajná láska byla trochu přelétavá, kdo to měl pořád hlídat? Naštvalo mě to a zakoukala se úplně jinde. No, pravda, byli tři, ale jeden z nich byl jasný favorit. Chodili jsme kolem sebe jako kolem horké kaše, až vystydla, ale nemohu na něj zapomenout. Na střední škole mě to přebolelo. Tam bylo adeptů na zamilování, jéje! Akorát té konkurence!! No, ale už je to taky za mnou.
Jak se přiblížila maturita, profesor nám připomenul: „Děvčata, máte nejvyšší čas! Když se nevdáte do dvaceti, tak máte šanci zas až ve třiceti!“ Sice jsem tomu moc nerozuměla, ale tenkrát bylo v módě vdávat se co nejdřív, tak jsem to nebrala na lehkou váhu.
A pak to jednou přišlo .... letní láska, neuvážený slib věrnosti .... kdo tenkrát mohl tušit, že se opravdu splní? Uběhly osmnácté narozeniny a já měla všeho plnou hlavu. A kdyby jen toho! Přišla doba zrání. V 19. a 20. roce mého života se věci uležely a rozhodly. Sňatkem. A ten má dodnes stejné následky pro všechny: zákon o rodině, dva podpisy na jeden papír, kroužky na ruku. Jistoty a skvělá budoucnost. Až do hrobu.
V managementu se tomu říká, tuším, dlouhodobá strategie. Tak tady překládám konkrétní důkaz, jakou jsem si zvolila já ve dvaceti:
21. manžel
22. manžel
23. manžel
24. manžel
25. manžel
26. manžel
27. manžel
28. manžel
29. manžel
30. manžel
31. manžel
32. manžel
33. manžel
34. manžel
35. manžel
36. manžel
37. manžel
38. manžel
39. manžel
40. manžel
41. manžel
42. manžel
43. manžel
44. manžel
45. manžel
46. manžel
47. manžel
48. manžel
49. manžel
50. manžel
51. manžel
52. manžel
53. manžel
54. manžel
55. manžel
56. manžel
57. manžel
58. manžel
59. manžel
60. manžel
61. manžel
62. manžel
63. manžel
64. manžel
65. manžel
66. manžel
67. manžel
68. manžel
69. manžel
70. manžel
A tak dál ....
Myslím, že pro představu to stačí. Jsem zhruba v půlce.
Kdo neposlechl varování v úvodu, tomu žádnou náhradu škody nedlužím a kdo z nezadaných nepochopí, tomu také ne. Od toho, kdo pochopí, určitě žádné reklamace nehrozí.
