„Tak co s tím týdnem uděláme?“ Kamarádka se dychtivě ptá a potom začnou velké plány na nejbližší dobu. Jen jeďte, drahouškové, jenom až zaklapnou dveře! Ten pocit, ty chvíle samoty, ty hříšné myšlenky, od nichž není nikdy daleko k realizaci. Oddělená dovolená neskýtá radosti pouze tomu, kdo je na ní, ale i tomu, kdo zůstane doma. Je to doba netušených možností …
Konečně nastal dlouho očekávaný okamžik a já doma osiřela. Už to, že mi po zasunutí klíče zámek oznamoval „zamčeno“, ve mně vzbudilo vlnu očekávání. Co s tím týdnem udělám? Nejprve si to tady pěkně načinčám, využiji toho, že mi nikdo neudělá přepadovku a nakonec zahladím všechny stopy.
Začalo to úklidem ložnice a postele. Pěkné počasí mě vybízelo k tomu, co se běžně nestíhá. Nikdo nepřekážel, nepřeskakoval škopek se špinavou vodou, nevadil v koupelně a neměl hloupé poznámky, že je všude nepořádek. Když se uklízí, tak je logické, že se přesunují věci z místa na místo. Pak se může stát, že se vyskytují v místě, kde nemají co dělat a až pak se zase vrátí do původní polohy. Například takový špajz, kde se objevili moli, to je nějakého přesunování! Jo, špajz!
Ihned se přesouvám do špajzu a za tím účelem nastříhám krásně modře kostičkovaný voskovaný papír. Zbytečnosti rovnou vyhazuji, koš se plní, špajz se vyprazdňuje. Zato mám ale jistotu, že se v něm nevyskytuje nic špatného, žádné larvy, žádný prach. A i vizuálně to vypadá jinak! Jsem tak naladěná, rozhicovaná, že neplánovaně pokračuji i na poličkách v koupelně a stopa hadru se ukazuje i na WC. Tak tedy, tentokrát se překonávám!
Týden utíká a já dostávám každý den nový životní impulz. Trochu se bojím, aby se marně nepromarnil čas, zapínám přístroj na čištění koberců a odklízím přebytečné věci z podlahy. Rotoped přesouvám do manželova pokojíku, časopisy do kuchyně, odklízím boty a už stříkám vodu na zaprášený koberec. Uf! V tom vedru je to pěkná otročina a tak se nakonec rozhoduji rozdělit si práci na víc dní. Nic se nemá přehánět! Ve špajzu najdu rýži, dám si k tomu zeleninu, uvařím kafe a rozvalím se na zalitém balkónu.
Stejně je to pohoda, být slaměnou vdovou pořád, možná bych měla i uklizeno! Bylo to strašně krátké, už se vrátí a já zapomněla rotoped v jeho pokoji, půlku špajzu a věcí z podlahy na kuchyňském stole a lavici a opět nemám domyté nádobí. To zas bude keců, jaký je doma šílený nepořádek!
Někdy se ale přeceňujeme a nejsme schopné docenit jejich opravdové kvality. Sama nejsem o nic lepší. Jako třeba o dovolené, kdy jsem se rozhodla vytapetovat si ložnici. Z pocitu nutnosti změny se urodila skoro komická historka.
