Teplota vzduchu se blíží bodu mrazu. Stojí sama na zastávce nedaleko divadla. Nohy zebou, ruce mrznou, srdce hoří.
SEJDEME SE V PĚT U DIVADLA, napsal jí do esemesky René, když si sjednávali rande naslepo. Odepsala najednou několika mužům na seznamce a pak vybírala toho nejvhodnějšího na seznámení. Nedívala se na fotografie, chtěla toho „svého“ poznat podle citu.
Prvním kolem prošli tři, pak zbyl jeden.
Neměla odvahu sejít se se všemi. Ne teď. Možná časem...
------
Jmenoval se René a už to jméno samo o sobě jí přitahovalo. Kdysi znala Reného, co pro ni znamenal víc. Líbil se jí, sympatie ale byly jednostranné. Nezbylo, než se s tím smířit, ale někde uvnitř jí to zůstalo.
Vydala se na sjednané místo.
------
Hodiny u silnice ukazují za pět minut šest. Na zastávku přijíždí jeden autobus za druhým, projíždějí kolem auta a Lída jen čeká, až se objeví. Tolik se na setkání s ním těší, ani nevnímá čas. Každý muž, co projde kolem, v ní probouzí zvláštní pocit. Chvění, vzrušení z neznámého. Nenapadlo jí zeptat se, jak dorazí.
Od nohou cítí už chlad. Začíná mrholit.
René nejde. Lída nastupuje do příštího autobusu.
-------
Uplyne rok.
Hledá na seznamce a ten "její" nikde. Pak napíše nový nick se známou e-mailovou adresou. Vymění si komplimenty. Pak neodolá a zeptá se, proč nepřišel.
„Ani mi ten den nepřipomínej. Jel jsem na místo srazu, ale přihodila se nehoda. Po půl roce v nemocnici chci konečně zapomenout.“
-------
Lída a René se nesešli.
SEJDEME SE V PĚT U DIVADLA, napsal jí do esemesky René, když si sjednávali rande naslepo. Odepsala najednou několika mužům na seznamce a pak vybírala toho nejvhodnějšího na seznámení. Nedívala se na fotografie, chtěla toho „svého“ poznat podle citu.
Prvním kolem prošli tři, pak zbyl jeden.
Neměla odvahu sejít se se všemi. Ne teď. Možná časem...
------
Jmenoval se René a už to jméno samo o sobě jí přitahovalo. Kdysi znala Reného, co pro ni znamenal víc. Líbil se jí, sympatie ale byly jednostranné. Nezbylo, než se s tím smířit, ale někde uvnitř jí to zůstalo.
Vydala se na sjednané místo.
------
Hodiny u silnice ukazují za pět minut šest. Na zastávku přijíždí jeden autobus za druhým, projíždějí kolem auta a Lída jen čeká, až se objeví. Tolik se na setkání s ním těší, ani nevnímá čas. Každý muž, co projde kolem, v ní probouzí zvláštní pocit. Chvění, vzrušení z neznámého. Nenapadlo jí zeptat se, jak dorazí.
Od nohou cítí už chlad. Začíná mrholit.
René nejde. Lída nastupuje do příštího autobusu.
-------
Uplyne rok.
Hledá na seznamce a ten "její" nikde. Pak napíše nový nick se známou e-mailovou adresou. Vymění si komplimenty. Pak neodolá a zeptá se, proč nepřišel.
„Ani mi ten den nepřipomínej. Jel jsem na místo srazu, ale přihodila se nehoda. Po půl roce v nemocnici chci konečně zapomenout.“
-------
Lída a René se nesešli.
