PRIJDU VE TRI CEKEJ MOC SE TESIM slibovala Kláře esemeska od Romana. Usmála se při pomyšlení, že se brzo uvidí a došlo jí, že nemá umyté vlasy.
Začala se připravovat, ve spěchu uklidila oblečení pohozené na židli, srovnala věci na stole a utíkala do sprchy. Chci být hezká, pomyslela si a začala si představovat jeho usměvavou tvář. Těšila se, až ji pevně obejme kolem ramen. Konečně se dočkala! Zazvonil.
Běžela rychle ke dveřím ho přivítat.
„Ahoj,“ kývl na ni a naklonil se pro polibek na tvář. Klára si přitom všimla, že telefonuje. Soustředěně komusi povídal, co se mu v práci přihodilo a ukončil mile rozhovor.
„Kdo to byl?“ zeptala se Klára, šťastná, že už je jen její.
„To byl kámoš!“ odpověděl ledabyle. Zul se a pokračoval za ní do pokoje, kde se pohodlně uvelebil do křesla. Obejmula ho kolem krku, potom přitiskla svojí tvář na jeho. Vtom zazněla známá melodie. Rychle jí odstrčil a chopil se svého mobilního telefonu.
„Jé, tebe jsem už dlouho neslyšel, jak žiješ?....“ začal rozhovor a v pohodlí se pomalu rozpovídal. Klára zaujala místo vedle na sedačce a snažila se neposlouchat. Neušlo jí, že výraz jeho tváře roztál, do sluchátka se mile usmíval, vyprávěl zeširoka zážitky, o kterých nevěděla. Zklamalo ji to, těšila se na něj celý den.
„Kdo to byl?“ zeptala se po půlhodině, když ukončil rozhovor. Jeho tvář se zase zamračila, pohodil hlavou a řekl: „Ále, jedna kamarádka.“
„Dáš si čaj nebo kafe?“ zeptala se Klára cestou do kuchyně. Na duši jí bylo smutno, když namísto odpovědi zaslechla znovu známou melodii.
Začala se připravovat, ve spěchu uklidila oblečení pohozené na židli, srovnala věci na stole a utíkala do sprchy. Chci být hezká, pomyslela si a začala si představovat jeho usměvavou tvář. Těšila se, až ji pevně obejme kolem ramen. Konečně se dočkala! Zazvonil.
Běžela rychle ke dveřím ho přivítat.
„Ahoj,“ kývl na ni a naklonil se pro polibek na tvář. Klára si přitom všimla, že telefonuje. Soustředěně komusi povídal, co se mu v práci přihodilo a ukončil mile rozhovor.
„Kdo to byl?“ zeptala se Klára, šťastná, že už je jen její.
„To byl kámoš!“ odpověděl ledabyle. Zul se a pokračoval za ní do pokoje, kde se pohodlně uvelebil do křesla. Obejmula ho kolem krku, potom přitiskla svojí tvář na jeho. Vtom zazněla známá melodie. Rychle jí odstrčil a chopil se svého mobilního telefonu.
„Jé, tebe jsem už dlouho neslyšel, jak žiješ?....“ začal rozhovor a v pohodlí se pomalu rozpovídal. Klára zaujala místo vedle na sedačce a snažila se neposlouchat. Neušlo jí, že výraz jeho tváře roztál, do sluchátka se mile usmíval, vyprávěl zeširoka zážitky, o kterých nevěděla. Zklamalo ji to, těšila se na něj celý den.
„Kdo to byl?“ zeptala se po půlhodině, když ukončil rozhovor. Jeho tvář se zase zamračila, pohodil hlavou a řekl: „Ále, jedna kamarádka.“
„Dáš si čaj nebo kafe?“ zeptala se Klára cestou do kuchyně. Na duši jí bylo smutno, když namísto odpovědi zaslechla znovu známou melodii.
