Někdo to vnímá jako adrenalinovou zábavu, někdo jako rutinu a někdo si to radši nechá ujít. Proč to nevyzkoušet? Zkusit se má přece všechno.
Za mého útlého mládí bylo obvyklé se seznamovat ve společnosti vrstevníků, popřípadě v okruhu známých. O nesmělé už se někdo postaral a těm úplně natvrdlým jsme dokonce připravovali situace vhodné na seznámení. Žádná moje kamarádka nezůstala na ocet, v podstatě by se spíš všechny mohly vdát několikrát, protože šly v jistém věku na „dračku“. Samozřejmě ve vší počestnosti. Ten, kdo vyhrál, potom byl na svůj úlovek patřičně pyšný.
Dnes, kdy se lidé seznamují jen jakoby nic v průběhu pracovní doby přes internet a podstatné si navzájem prozradí elektronicky, je to úplně jiné. Pak není divu, že my, rádoby babičky, se vnoučat nedočkáme. Na facebooku se nám asi nenarodí… No, ale to předbíhám, doufám, že neprobíhají elektronicky úplně celé vztahy, přece jenom ten kontakt je důležitý a tak jednou nejspíš dojde na rande. Prvotní kontakt se dá pojmout všelijak, vyměnit vzájemně fotka, domluvit společná akce, v podstatě nic není problém, ale ten správný adrenalin bývá rande naslepo.
Abychom nebyly pozadu, svého času jsme si tyto zážitky chtěly s kolegyněmi také vyzkoušet a tak jsme si sjednávaly rande on-line a sdělovaly zážitky. Žaludek úplně stažený, fotky jsme zásadně nevyměňovaly a jen jsme čekaly, jaké individuum se nakonec dostaví. Čas od času jsme si mezi sebou říkaly, jestli máme ty nervy skutečně zapotřebí, to když přišel vážně exemplář, ale jako statečné ženy jsme si daly zásadu, že se dá jedno kafe vydržet úplně s každým. I já jsem si vyzkoušela nepoznané a kupodivu ani nemám čeho litovat. Se zajímavými muži jsme si vyměnili toliko ústní informace, akorát jednou mi přišla po chvíli zbabělá SMS, v níž mi objekt sdělil, že si mě zdálky prohlédl a že nejsem jeho typ.
No, co? Aspoň mě nenechal čekat. Nejspíš by taky nebyl můj typ, protože se zbabělcem nestojí za to jít ani na kafe. O to víc pak obdivuji opravdové muže, co se umí chovat galantně a ničeho se předem nebojí. Utíkat bez boje je zbabělé a tak se ptám, zda se tomu zbabělci vůbec dá říkat „muž“. Vždyť přece vlastně o nic nešlo.
Za mého útlého mládí bylo obvyklé se seznamovat ve společnosti vrstevníků, popřípadě v okruhu známých. O nesmělé už se někdo postaral a těm úplně natvrdlým jsme dokonce připravovali situace vhodné na seznámení. Žádná moje kamarádka nezůstala na ocet, v podstatě by se spíš všechny mohly vdát několikrát, protože šly v jistém věku na „dračku“. Samozřejmě ve vší počestnosti. Ten, kdo vyhrál, potom byl na svůj úlovek patřičně pyšný.
Dnes, kdy se lidé seznamují jen jakoby nic v průběhu pracovní doby přes internet a podstatné si navzájem prozradí elektronicky, je to úplně jiné. Pak není divu, že my, rádoby babičky, se vnoučat nedočkáme. Na facebooku se nám asi nenarodí… No, ale to předbíhám, doufám, že neprobíhají elektronicky úplně celé vztahy, přece jenom ten kontakt je důležitý a tak jednou nejspíš dojde na rande. Prvotní kontakt se dá pojmout všelijak, vyměnit vzájemně fotka, domluvit společná akce, v podstatě nic není problém, ale ten správný adrenalin bývá rande naslepo.
Abychom nebyly pozadu, svého času jsme si tyto zážitky chtěly s kolegyněmi také vyzkoušet a tak jsme si sjednávaly rande on-line a sdělovaly zážitky. Žaludek úplně stažený, fotky jsme zásadně nevyměňovaly a jen jsme čekaly, jaké individuum se nakonec dostaví. Čas od času jsme si mezi sebou říkaly, jestli máme ty nervy skutečně zapotřebí, to když přišel vážně exemplář, ale jako statečné ženy jsme si daly zásadu, že se dá jedno kafe vydržet úplně s každým. I já jsem si vyzkoušela nepoznané a kupodivu ani nemám čeho litovat. Se zajímavými muži jsme si vyměnili toliko ústní informace, akorát jednou mi přišla po chvíli zbabělá SMS, v níž mi objekt sdělil, že si mě zdálky prohlédl a že nejsem jeho typ.
No, co? Aspoň mě nenechal čekat. Nejspíš by taky nebyl můj typ, protože se zbabělcem nestojí za to jít ani na kafe. O to víc pak obdivuji opravdové muže, co se umí chovat galantně a ničeho se předem nebojí. Utíkat bez boje je zbabělé a tak se ptám, zda se tomu zbabělci vůbec dá říkat „muž“. Vždyť přece vlastně o nic nešlo.