Bujará společnost přehrála dokola všechny přinesené desky. Pomalu docházel i připravený alkohol, začali se dělit o cigarety. Nikoho už nenapadaly vtipy k obveselení, v televizi skončil zábavný program.

Skupinka se začínala rozpadat na jedince, či dvojice. Část účastníků ještě živě diskutovala, část přešla do meditativního mlčení, někdo už odpadl úplně. Jen jedna dvojice se přesunula bavit do oddělené místnosti a zkoušet zážitky dosud nepoznané.

Byli staří kamarádi, ona single, on byl zadaný. Oba ve věku pozdní puberty, s rozumem rádoby dospělým. Pod průhlednou záminkou jí vylákal. Nelitovala. V jeho společnosti se cítila příjemně, byl veselý a zábavný. Nevadilo jí ani, když postupně začal používat příjemné, ale nepovolené dotyky. Chtěla s ním být.

Měl krásné rozzářené hnědé oči, sympatický úsměv a bylo jí s ním dobře. Navíc se jevil bezpečně, měl dlouhodobý vztah. Oba si měli pořád o čem povídat, znali se dlouho, tak na jejich společnou samotu byli všichni ostatní zvyklí a nikomu nepřišlo nic divného.

Když pak osaměli, povídali si na podlaze v pololehu jeden vedle druhého. On se pak na chvíli odmlčel a napil se trochu zvětralého šampaňského. Bylo dávno po půlnoci, začal Nový rok.

Pak ji tiše objal kolem ramen, přitulil svou hlavu blíž a najednou ucítila jeho jazyk. Nečekala to a provinile ucukla. „Ne, tohle přece ne,“ pomyslela si. Byly s jeho přítelkyní kamarádky. Tohle se přece kamarádce nedělá! Cítila se hodně zmateně. Ale on dál nenaléhal a tvářil se, že to byl vtip.

S dalším dnem se kocovina rozplynula, i když jí pořád v hlavě zůstaly zmatené myšlenky. Nastal čas všedního setkávání. Začala se bát. Jak se tvářit, až se zase potkají? Nevěděla. Neměla prozatím podobnou zkušenost.

Přišel a pozdravil jakoby nic a jí se hodně ulevilo. Už to neřešila. A on? Podruhé to nezkusil. Kocovina tiše odešla s oslavou a život zapadl do starých kolejí.