Co je láska, to snad každý ví. Tedy, aspoň já si to ještě donedávna myslela. Ale teď už to vlastně nevím ani já sama. Myslela jsem si, že je to něžný (anebo brutální) cit, který dva spojuje a na jeho základě se vybuduje pevnější vztah, který může přerůst do čehosi dalšího. Záměrně to nenazývám manželství, protože tohle už nemusí mít s láskou nic společného.

Jak znám ženy, tak většina touží sdílet s partnerem příjemné dny i noci a být co nejvíc s ním. Jistě, záleží na jednotlivých představách, někomu stačí občasné sblížení, někdo vyžaduje co nejčastější kontakt, někomu vyhovuje láska na dálku. Ovšem jsou i případy, kdy o tom má každý jinou představu a pak to skončí špatně.

Stává se, že se na mě obrací některé osoby blízké, abych jim s láskou poradila. Namísto, aby se zeptaly přímo protějšku, co od života vlastně chce a vzájemně si to vyjasnili, hledají oporu třeba v astrologii. Takže sdělí datum narození a pak odhadujeme možnosti společné budoucnosti.

Abyste rozuměli, osoba blízká je každá osoba, které bych s klidem půjčila auto, kdybych nějaké měla, takže to nemusí být vůbec příbuzný. Já beru všechny neživé krámy jako spotřební zboží a klidně se s někým, kdo je hoden důvěry, občas podělím. To jen na vysvětlenou.

Jednou přišla SMS od blízké osoby a v ní datum. Byl to muž, věděla jsem kdo a tak jsem rovnou vyhodnotila vzájemné možnosti. Píšu:

NIC MOC. ALE NENI CHYBA V LETOPOCTU? Bylo tam totiž o dost let víc, než měl on.

NENI.

A NENI NA TEBE MOC STARA?

NENI, TO JE AKORAT.

No, nekomentuji. Je to jeho volba. Za chvíli však přišlo další datum, jiné číslice a ještě nižší letopočet. Rezignuji: NO, TA BY SLA. TY MAS DVE?

ZATIM. Odpovídá a pak se na čas odmlčel.

Když jsme se za pár měsíců potkali, přičemž mě průběžně informoval, že mu kamarádka s něčím pomáhá, z čehož se dalo usuzovat, že se jim vztah hezky rozvíjel, ptala jsem se na pokračování.

„Nic! Už je v trapu!“

Z průběhu bylo patrné, že z nadějné dvojky zbyla jenom jedna a ta si dávala záležet, aby se harém dále nerozrůstal.

„A proč?“ Zajímám se a v duchu i lituji.

„Takhle si to nepředstavuju! Ona koupila auto a jako že prej je naše, pak mi začala nosit věci do bytu a nakonec i naznačovat, že pojedeme na dovolenou, tak jsem jí vypakoval i s autem. Přece si nenechám organizovat život!“

Vida! A já myslela, že mužům plánování budoucnosti bude lichotit. Asi jim taky vůbec nerozumím. Zřejmě pod pojmem „láska“ vidí něco jiného. Ale co vlastně?