Je „odložený“ senior v domově skutečně důkazem nedostatečné péče rodiny? A je pro seniory lepší péče zaměstnaných příbuzných?
Vzhledem k tomu, že se poměrně často pohybuji v domově pro seniory, zajímám se o jejich sociální otázky, pozoruji zastání u příbuzných, nálady a zájem stařečků i stařenek a napadlo mě, jestli jsou opravdu poznámky o „odložených seniorech“ na místě.
Svěřovat nejbližší příbuzné do péče zařízení, o kterém nám zpravidla není nic moc známo, jen to, co se dá dozvědět z internetu nebo referencí, je velmi těžká věc a opravdu to vím ze své zkušenosti. Už vím, že než se navzájem „očicháme“ s personálem a režimem, tak si člověk připadá jako nelida a padouch. Každý má jiné zkušenosti, hodnoty a priority a sama se nedivím, pokud některý personál přistupuje k příbuzným trochu s despektem, opravdu je každý jiný a mají nejrůznější zážitky.
Ale každý má jiný důvod k řešení situace seniora, jiný přístup, také senior má svou odlišnou situaci a jinak se s tím smiřuje. Někdo je rád mezi lidmi a těší se, že má služby až pod nos a bez starostí, někdo všechno odmítá, nechce nijak spolupracovat a domáhá se návratu domů mezi blízké. A jsou i případy, kdy si senioři najdou blízkou duši, se kterou tráví podzim života.
Co když máme my, příbuzní, co ještě nejsme zralí na důchod, přehnané obavy z jejich nepřizpůsobivosti? Co když jsou v kolektivu podobně naladěných duší šťastnější než při čekání na to, až se vrátí někdo domů z práce a ohřeje jídlo? Ono s věkem ubývá hodně energie a při vší snaze nejde myslet na všechno. Senior je často sice v kruhu rodinném, přesto většinu dne sám. A může se stát i sám sobě nebezpečným, například pokud trpí krátkodobými výpadky mysli.
V životě mohou nastat nejrůznější situace a ze svých rozhovorů vím, že senioři, kteří zůstanou sami nebo mají děti mimo republiku či hodně aktivní, se o sociálním zařízení nijak negativně nevyjadřují. Sice mají svoje nálady a leccos se jim třeba nelíbí, ale jsou za péči vděčni. Ti, co děti mají, to někdy vnímají trochu jinak, ale mají život pestřejší, těší se na návštěvy příbuzných. Najdou se i tací, co byli zvyklí na život mezi lidmi a na stará kolena jim samota nedělala dobře. Takoví do kolektivu rychle zapadnou.
Dědečku a babičko, ať vám slouží zdravíčko!