Mám docela ráda chvilky, které trávím na návštěvě u mamky.
Negativní příhody mohou být dar a tak skutečnost, že je převážně upoutaná na
lůžko, bereme pozitivně v tom smyslu, že se při návštěvě nemusí rozptylovat
vařením kávy a sháněním něčeho na stůl, zato si vyprávíme a držíme se spolu za
ruku.
Jsou to takové chvíle blízkosti, které jsem si
ani jako malá neužila. Máma pořád pobíhala někam do zaměstnání nebo obstarat
práci v domácnosti a my jsme si jejích chápavých pohlazení neužily. Aby si
udržela autoritu, klela a v její ruce měla stálé místo vařečka. Tak jsme si
zvykli na drsnější metody a radši se její ruce vyhýbali.
Dnes už vypadá relativně neškodně, spíš jako
dítě, které potřebuje ochranu, ale asi je to proto, abychom jí poznali i z
něžnější stránky. Máma krásně vypráví. Má zájem o vše, co je kolem ní, zajímá se
o bližního, o politiku i o módu, radí mi, jaký mám pořídit přípravek na hubnutí,
a pokaždé zhodnotí, kde mi přibyl špek. Ať si povídáme o čemkoli, skončíme u
jídla. A to je pro mě znamení, že je relativně v pohodě.
Abyste nepřišli zkrátka, tak já přidám taky něco.
Zase jsem uvařila na dovolené tuňáka, ale tentokrát s hořčicovým přelivem.
Plátky tuňáka stačí jenom osolit, pokapat citrónem a my tentokrát přidali
nahrubo namletý pepř několika barev. Mělo to připomínat steak. No a ke steaku je
přece výborná hořčice, takže stačilo naředit trochu lehké majonézy vodou,
vmíchat obyčejnou hořčici a nadrobno nakrájenou cibulku. Umíte si tu pohodu
představit?
