Sama musím zaklepat, naše rodina je poměrně velká, ale vztahy patří k těm lepším stránkám, což ovšem nemusí být napořád. Někdy přijdou chvilky krizí, věci, s kterými se taky musíme vypořádat, není nám to milé prožívat.
Ono, jak se říká, není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka, úkolem rodiny ale je, aby jedinec každou krizi přežil a z pouhého kázáníčka nebyla dlouhodobá kampaň, která naboří jeho psychiku. Já na černé ovce nevěřím, každý má své světlé i tmavé stránky a ty by právě v rodině měl mít možnost projevit beztrestně – samozřejmě myslím ty běžné, násilí a podobné věci ne.
Rodina a domov, to jsou takové přístavy, kam by se asi ani neměla tahat práce, všechno, co nepatří do bezpečného přístavu, by mělo zůstat za prahem. Jinak se pocit bezpečí naruší a vzniknou zbytečné konflikty. Doma chce mít přece každý svoje pohodlí a pocit pohody, chce se věnovat svým zálibám a užívat volno. Někdy to může vypadat, že spolu nikdo nemluví, třeba když jeden sedí u počítače a druhý tráví volný čas úplně někde jinde, ale pokud se navzájem tolerují… Důležité je stihnout si říci vše a nenechat rány při případných přešlapech nezahojené. Tohle se snažím dodržovat a snad je to i správně, protože se mi dostalo zajímavého uznání.
Při oslavě narození vnoučka mi totiž novopečený tatínek řekl: „Na tebe se nehodí vtipy pro tchyně!“ Hlodalo mi to v hlavě, ale protože oslava byla již rozjetá, nechtěla jsem to víc rozebírat, nevěděla, které měl konkrétně na mysli a tak jsem si později pár vtipů na tchyně našla. Uf! Doufám, že se na mě nehodí!
Zazvoní zvonek, chlápek otevře dveře a tam stojí tchýně. Tchýně: “Můžu tady pár dní zůstat?”
Chlápek: “Samozřejmě,” a zavře dveře.
Policajt zabil svou tchyni. Před soudem se obhajuje: “To mi přikázala moje žena!” “A jak to vlastně bylo?” “Šla nakupovat do města a řekla mi: Na gauči spí maminka, kdyby na ni sedla moucha, tak ji zab!”