Hrál tam a jeho harmonika zněla na konci zimy šansonem a létem.
Já zprvu jeho tóny odmítala, jako by mohly za to,
že zvuk nástroje a písně kazí žebravé kolovrátky v metru.
 
Stál tam štíhlý a ryšavý, vzhledem tak trochu Francouz.
Jen v košili zastrčené do kalhot, rezavá vlna vlasů mu zakrývala tvář.
Opřel se do klávesnice, druhou rukou tahal měch,
a pak mi naskočila vůně moře a levandulí.
Červená tramvaj se proměnila v loď a právě opouštěla přístav.
 
Merci, ty pouliční muzikante, dlužím za úžasnou píseň.
Co píšu píseň? Bylo to kouzlo v podání excelentního čaroděje.