Byla to úžasná ženská, která uměla každý den povýšit na jedinečný zážitek. Dokud žil děda, sehnala vždycky nějaký pobyt mimo město. Všichni jsme se těšili na červenec, až si vezme pravidelnou dovolenou a budeme všichni spolu. My neměli žádné letní sídlo, babička měla spoustu známých, co ochotně vypomohli, ale pak babička ovdověla a v jejím životě nastala totální změna. To, na co s dědou celý život čekali a nevyšlo jim to, se stalo. Dostala byt v novostavbě na Zahradním Městě.
Byla to garsonka o 30 m2, což nám se sestrou vůbec nevadilo. Pomocí různých přepažení, křesel a sedaček, se celý měnil podle potřeby našich her. Každá z nás si udělala svůj kout na druhém konci pokoje, abychom měly důvod se navzájem navštěvovat. V koutech bylo kompletní zařízení kuchyně, abychom mohly míchat různé kašičky pro svoje panenky, které tam měly pokojíčky i své kočárky. Když bylo potřeba změnit pokoj na ordinaci lékaře nebo supermarket, využily jsme k tomu koupelnu. Tam se paní doktorka mohla krásně zabydlet a předsíň s lavicí, coby čekárna, nádherně vyhovovala. Když se ozvalo „Další, prosím“, znělo to jako doopravdy.
Nemusím jistě dodávat, že to všechno předpokládalo vlastnictví mnoha vybavení, které jsme se sestrou musely mít všechno dvakrát, abychom se nehádaly. A to nám babička opatrovala v omezených prostorách na úkor svého úložného prostoru. Trpělivě snášela všechny naše hry, i když to občas znamenalo překážkový běh přes vlastní pokoj. Přes den se proto raději uklidila do kuchyně, místnosti tak 2 x 3 m, kde kouzlila svoje dobroty a koláče. Občas se s námi zapojila do hry, ale většinou nás organizovala jenom, když chtěla vyprat nebo jsme se hádaly. Některé dny vymyslela jinou zábavu, třeba jsme vyrazily na přehradu v Hostivaři, koupání jsme měly všechny tři moc rády, do hry jsme přibraly i sousedky a jely taky na výlet. Nuda to nikdy nebyla.
Každý večer se pak její garsonka proměnila v jednu velkou ložnici, když jsme rozložily válendu a ustlaly peřinami přes den větranými v okně desátého patra. Obloha posypaná hvězdami odkryla výhled z okna na kus osvětlené Prahy, z ticha se ozývalo jen syčení autobusu a televize nabídla něco z letního menu, například Chalupáře, koncert Karla Gotta nebo jiné zpěváky. A my si připadaly jako v luxusním hotelu na nejkrásnějším místě na světě.
PS: Vlastně až po uveřejnění mi došlo, že by dnes babička měla 96 narozeniny.