Ani letos jsem se neudržela. Zase jsem sháněla suroviny, materiál a všechno, co k tomu patří, abych si ukojila svoje letní vášně a měla přes zimu klid.
Já totiž miluji zavařování. Mít dostatek sklenic, asi bych se neovládla víc, ale musím vystačit s málem a když měli v zelenině čerstvý kopr, přikoupila jsem si aspoň pět kilo okurek, pár paprik a lilek. Klasických okurek bych snědla v zimě mraky, miluji i jakoukoli jinou naloženou zeleninu, hlavně ale propadám kouzlu té krásy, kdy to v hotové sklenici září všemi barvami. A protože v práci všichni rádi vaříme, tak jsem svojí vášní nakazila ostatní, kteří mají, na rozdíl ode mne, zahrádky. Vyměnili jsme si navzájem dostupné suroviny a ještě jsem něco přikoupila na farmářském trhu, abych si mohla udělat sirup. Miluji černý rybíz, koupila jsem si kilo krásně zralého a ještě dostala chuťově výbornou jostu, takže mám v ledničce zásoby šťávy. Mňam!
Možná se budu trochu opakovat, ale taky jsem si vymyslela jednoduchý sirup z citrónů a máty. Napadlo mě to, když mi máta na balkóně přetékala z truhlíku, rozvařila jsem v hrnci s vodou citróny i s kůrou, svařila s kilovkou cukru a nakonec přidala krátce povařit i mátu. Výsledkem byl celkem chutný citrónověmátový sirup, který jsem si dala do lahve v lednici a popíjím skoro celé léto. Byl ho asi litr a půl. Z rybízu a josty jsem pak udělala sirup teplou cestou, který pravidelně dělám pomocí parního hrnce na šťávu, kdysi mi ho koupila mamka. V něm už proteklo ovoce, obvykle bobule černého bezu, ale jde to v podstatě z jakéhokoli šťavnatého ovoce. Pomocí zahřátí párou na vysokou teplotu ovoce popraská, šťáva vyteče do spodní nádoby a pak už jí stáčím a dám do jiného hrnce, rozpustím cukr, nechám krátce povařit a přidám lžičku kyseliny citrónové pro dochucení, jinak je šťáva mdlá. Na litr šťávy stačí kilo krystalu, doporučuji i trochu zředit vodou, jinak to docela zhoustne a špatně se to nalévá. No a to je dneska vlastně skoro všechno...
Bylo to tak trochu o pitném režimu a o tom, že když se člověk v létě nechá trochu inspirovat, zima už se neptá na léto, v těch letošních vedrech jsem však udělala taky zajímavou zkušenost právě v oblasti pitného režimu. Obvykle totiž piji obyčejnou vodu a už mi nějak nechutnala, tak jsem v době veder začala pít staré zásoby zeleného čaje, který mi dřív nechutnal. Uvařila jsem si denně konvici, takovou tu do kávovaru, v ní vylouhovala dva sáčky a přidala třetinu citrónu. Po nějakém čase jsem shledala, že mám hlad pravidelně každé přibližně 2,5 hodiny, celá jsem záhadně splaskla, odtekla mi přebytečná voda, cítím se fajn a vypnula se mi pleť na obličeji. Je to náhoda? Nevím, ale účinky zeleného čaje prý jsou přímo zázračné, detoxikuje, prý se s ním hubne dvakrát tolik, upravuje tlak a má spoustu dalších pozitivních účinků. Předtím jsem tomu nevěřila, ale konev denně stála za tu zkušenost. Teď ho nechávám louhovat i doma, přeliji do plastové lahve do ledničky a je to moc lahodné. Vyzkoušejte.
