Díky své rozložité postavě jsem se musela v životě začít zajímat o to, co se kdy má strkat do pusy a co ne. Na všech kurzech určených na hubnutí, které jsem kdy absolvovala, se vždy kladl důraz na sledování stravy. Museli jsme si zapisovat, co a kdy jsme snědli, jak nám to chutnalo, jaký jsme z toho měli pocit a také co jsme u toho dělali, co jsme si u toho mysleli a všelijaké další související okolnosti, které měly odhalit, co se děje v našem nitru, když jíme.
Ano, přiznám se, že jsem podváděla. Už při prvních pokusech o zapisování jsem zjistila, že vždycky při jídle mám dobrý pocit, že mě k němu přivede každá situace, že si i při pohledu na suchou housku představuji obloženou mísu s vybranými lahůdkami a chutná mi to stejně a všechno, co v průběhu dne dělám, mě nakonec dovede ke žvanci, kde aspoň na chvíli zapomenu, že jsou i jiné činnosti. Co se děje v nitru, raději nezkoumám, stačí to, co vidím na povrchu. A tak jsem do formuláře zapisovala vlastně pořád to samé a začala to opisovat. Nadále jsem obvykle napsala „uvozovky“, jaké se dělají, když se údaj opakuje.
Na hubnoucích kurzech jsem se naučila, že dodržování zdravého životního stylu má nekonečně mnoho úskalí a je dobré všechna řádně prozkoumat, protože naše návyky jsou nevyzpytatelné a někdy je ani nevnímáme. Například jedné spoluhubnoucí se díky zapisování odhalilo, že jí sice normálně a její tajle by za normálních okolností byla perfektní, ovšem je navyklá si mezi jídly namazat krajíc chleba se sádlem a aby neumřela hlady, dá si ho i v noci. I tuto skutečnost zjistila až poté, co jí váha namísto klesání stoupala a ačkoli se snažila být vzorná, zápisky neodpovídaly skutečnosti. Při 4000 kJ totiž tělo zpravidla opravdu hubne. Jenomže ona asi 12 000 kJ zatajila a odhalila to až při složitém rozboru, z něhož vyšlo najevo, že ten krajíc si mazala, aniž by to registrovala a tudíž nepovažovala za nutné to zapisovat. Prostě v duchu zásady – co sníš a nepamatuješ si to, po tom se netloustne.
A právě proto, že u televize se zkonzumuje taky hodně jídla, všelijaké brambůrky, tyčinky, salámky a jiné pohoštění, nabádali nás, abychom to činili kontrolovaně a raději se obložili nakrájenou mrkví, jablky, zeleninou. Podobné fígle používala při hubnutí i Elizabeth Taylor, zřejmě taky ráda mlsala.
Máte-li však svoje tělo v normě a můžete si jednou týdně nekontrolované mlsání dovolit, tak si dejte. Nedávno jsem si při filmu o básnících vzpomněla na svoje oblíbená plněná vejce, proto přidám jednoduchý recept.
 
Uvaříte vejce natvrdo – počet nechám na vás podle potřeby. Rozkrojíte napůl a položíte na mísu. Spodek vejce doporučuji seříznout, aby lépe drželo polohu. Žloutek s okrojky vložte do mixéru a přidejte pomazánkové máslo, popřípadě měkký tvaroh, trochu soli, hořčice a lehce pepře. Přidat asi 2 lžičky horké vody, aby se hmota hezky vyšlehala. Pak se naklade do půlek vajec a přidá se ozdoba podle vaší chuti. Můžete dát zeleninu, kaviár, losos, kousek matjesa, salám, rajčátko, podle vaší fantazie. Nejlépe je, když jsou vejce pěkně barevná a lákají k nakousnutí. Stačí přidat pečivo a máte lehkou večeři, předkm nebo mlsání k filmu. Ale hlídáte-li váhu, pak si neberte víc než dvě půlky a namísto obyčejného chleba si vezměte raději jen toastový. Podobně jde naplnit i rajče, okurka, paprika.

Náplň by ale stačilo udělat i ze žloutku s hořčicí, nakrájenou cibulkou, kyselou okurkou, špetkou soli, bez tuku. V takovém případě by plněné vejce mělo cca 600 kJ. Obložené barevnou zeleninkou splní parametry pro lehkou večeři.