Kdesi jsem četla, že na sáčcích s cukrem by mělo být podobné varování, jako je na krabičkách cigaret. Prý je minimálně stejně nebezpečný. A přitom ho máme tolik rádi.
Zvykáme si na něj odmala. Malé dítě začne nevinně piškotami, pak se přidají bonbónky a čokoláda, lízátka a dortíky. Pokračuje to i dál, však si ho někdy dáme rádi všichni, jenom rozšíříme obzor o jeho různé podoby. Je obsažen ve všech cukrovinkách, mají svůj název od něho. Sypeme si ho do nápojů, je v limonádách, zdobíme s ním moučníky, jednoduše si s ním přislazujeme život. Jistě si každý vybavíte nejméně deset různých podob cukru.
Nedávno jeden vědec zveřejnil výsledky své studie odborných studií a tvrdí, že se vědci spletli, protože cukr je daleko škodlivější než tuky. A mě to ani moc nepřekvapilo, protože jsem sledovala stravování své babičky, která si cukr dopřávala s mírou, zato mastila sádlem, které zapíjela denně jedním pivem a svůj život prožila poměrně v pohodě, dokonce nikdy neměla ani cukrovku. O ní se sice říká, že není z cukru, že je onemocněním metabolismu, jenomže podle zásady všechno souvisí se vším, si myslím, že se nadměrnou konzumací cukru možná opotřebí i ta slinivka. Ale to je jenom moje laické uvažování. Všechno se přece používáním „ošoupe“, ne?
Dočetla jsem se totiž, že po požití cukru slinivka okamžitě vyloučí inzulin k udržení kontrolovaného množství glukózy v krvi. Při tomto procesu dojde k výkyvům hladiny cukru, což je mimochodem pěkná zrada při hubnutí, takže konzumace cukru není zrovna to pravé. Zdravá slinivka však naše dietní chyby inzulinem zachraňuje. Pak se začnou produkovat látky, které podporují záněty a ukládání tuku nejen pod kůží, ale rovněž uvnitř cév. Výsledkem je obezita a nemoci oběhové soustavy. Později pak přijdou na řadu s tím související problémy (jako například mrtvice).
Abych podpořila svoje laická tvrzení, sleduji své tělo, které samozřejmě také někdy volá po cukru. Volávalo víc, dokud jsem si na sladkou chuť ještě neodvykla, postupně jsem se bez cukru úplně obešla a hubnutí šlo líp, nyní si čokoládu a sladkosti dopřávám jenom občas. Ona je na cukr zřejmě taky závislost, která není tolik kritizovaná, jako závislost na kávě, alkoholu a cigaretách. A tak si dopřáváme moučníky i laskominy, necháme se zabíjet sladkou chutí na jazyku a ještě přitom vrníme rozkoší.
No, přiznejte, co jste měli dneska k odpolední kávě? A čím jste zapili svůj nedělní oběd?