Až zase přijde viróza...
Za okny šero a u
topení dobře,
vzpomínám na těch
pár velmi horkých dní,
potím se stejně
jako u moře
a čekám, až se
rozední.
Bylo fajn ležet
si jenom tak v písku a poslouchat to šumění,
sangrie džbánek a
nemyslet na nic, co už se stejně nezmění.
Kolikrát vlna
dobyla břehy, než o maják se rozbila?
Sen nebo mlha,
kdysi a kdesi, jako bych byla opilá.
