"Babičko,
já mám rád, když se mám ke komu přitulit,“ povídá mi vnouček večer před
usnutím. Tohle babičku potěší a tak jsem se v té hezké chvilce zeptala: „A
co holky? Máš nějakou?“
„Nemám.
Ve školce jsem měl dvě, ale teďka nemám žádnou. Miluje mě jedna od sousedů a
říkala mi, že se spolu vezmeme, ale na to jsem jí řekl, že bych s tím nejdřív
musel souhlasit.“
No,
pomyslela jsem si, na to, že mu bude devět má docela slušné právní povědomí. Na
sňatek musí být dva.
„To
máš pravdu. Teta taky měla ženicha už ve školce, povídal jí, že se spolu vezmou
a budou bydlet v tanku, protože má vlasy jako Marusja.“
„A
kdo je to Marusja?“
„To
byla jedna holka ze seriálu Čtyři z tanku a pes a měla dlouhé zrzavé
vlasy.“
„Babi,
promiň, ale to pos.al!“ Vytřeštím oči a ptám se, jak to myslí?
„No,
vždyť on jí vlastně řekl, že má rád Marusju a ne jí!“
Měl
vlastně pravdu, akorát mě to nikdy nenapadlo, protože jsme v dětském věku
chtěly vypadat jako Marusja, byla milá holka. Ale vnuk nakonec pokračoval.
„Babi,
já vím, jak se balí holky, to se s nimi skamarádíš, pak se bavíte víc a víc
a ono to pak samo nějak dojde, až se zamiluješ.“
Vlastně
je to úplně jednoduché a poradí si s tím i malé dítě. Znamená to chovat se
k sobě hezky, komunikovat a ostatní už se vyřeší samo.
