Po večírku


Zuzana odemkla dveře bytu a konečně si oddechla. Tma slibovala klid a nasvědčovala, že už všechno doma spí.

Už usnul, naštěstí, pomyslela si a potichu se zula. V opojení se vrátila z večírku. Potkala nového kolegu, kterého dosud neznala, byl milý, pozorný a v průběhu večera si zajímavě povídali. Ztrácela se v jeho modrých očích, lesklých vlasech, roztouženě si vybavovala jemné doteky, když jí navlékal kabát. Při polibku na rozloučenou, kdy jí vyprovázel, na chvíli zalitovala, že je vdaná. Byl něžný, nejprve ji políbil lehce na vlasy, jako by se styděl sblížit se, ale když přijížděl taxík, odvážil se víc. Na zádech ucítila zachvění, na chvíli se jí podlomily nohy.

Bylo už pozdě, přesto se jí vůbec domů nechtělo. Bránila se představě, že na ni doma čeká manžel a bude se vyptávat, jak prožila svůj den. Naštěstí nemusí odpovídat. Potichu se vkradla do koupelny, kde pustila přiškrceným proudem vodu do vany.

--------

Po horké koupeli vonící rozmarýnem si potichu nazula domácí obuv, oblékla noční košilku a po špičkách se plížila do ložnice. Toužila už zavřít oči, toužila po promítání za víčky, kde její svět ovládaly představy, o kterých nikdo nevěděl. Čas od času za nimi tajila touhu k cizímu muži, kterému by ji asi neodkryla. Tohle byl prostor, kam nesměl nikdo, ani manžel, ani nikdo jiný, třebaže blízký. Její erotické fantazie nikdy neopustily svoje vyhrazené místo, střídali se v nich jenom aktéři. Znovu se natěšená ponořila do peřin, aby směla prožívat svá tajná přání skrytá za víčky. I za tmy byla hodně barevná.

Jenomže tentokrát se tma náhle rozzářila světlem lampičky.

„Ahoj, jdeš pozdě. Nemůžu usnout, čekám na tebe. Krásně voníš!“

Manžel nedočkavě natahuje ruku, odkrývá peřinu a pak ovíjí její tělo paží. Dotyky cítí všude, vzrušení neutajila. „Taky ses už nemohla dočkat, co?“

„Ne,“ odpověděla.

Stejně už se jí na nic neptá. Pokračuje. Maluje úplně jiný obraz svými tahy štětce, jak to umí jenom on. Zuzana zavírá oči a snaží se popustit uzdu fantazii, umístit do známé krajiny nového hrdinu. Nejde to, do toho obrazu nezapadá, nemá to cenu. Nehodí se sem. Snad příště, až bude zase jenom sama se svou představou.

Zaujalo vás

Prohledat tento blog

Archiv blogu