Pročpak mě, chladný podzime, taháš ven, od tepla ústředního topení? Co mi chceš za to nabídnout, ukaž, jestli to ocením? Myslíš, že přijmu pozvání dívat se na rodnou hroudu a mráz zákeřně zaleze do každého mi oudu?
Pošlapu tedy za tebou, zkusím tě brát teď vážně. Odhal mi svoje úmysly, barvy, pocity, vášně. Ukaž, kde skrýváš přede mnou, nejhezčí svoje taje, kde míváš svoji paletu a vstupenku do ráje?
V lese?
Tak to bych neřekla, jak krásně stromy šumí, pařezy hostí houbičky, malovat tedy umíš. Světla a stíny, paprsky, tajemná překvapení, z lesa je teplo domova a to se hodně cení.
Promiň mi, už zas musím jet, pospíchám na vlak, zdá se, že malíř vyzkoušel tam sprej a nepřidal na kráse, to tvoje pestrá paleta na stromech kolem trati nutí mě smát se, ta zlatá na duši bude hřáti.
