Nevím, jestli to tak bylo, je a bude, ale určitě to je a docela dlouho. Důkazem je třeba dílko „Kristián“ kde nebyla manželovi žena dobrá, dokud nenarazil na skutečnou potvoru.
Občas
vedeme rozhovory s kámoškama na téma „Muži milují potvory a hodný holky
sedí v koutě a čekají na ideál“. Přitom manželé těch potvor většinou
říkají, že si přejí mít doma hodnou holku, ale stejně se za žádnou cenu nemají
ke změně. Když se pootočím a zamyslím nad tím, jaké muže mají rády ženy, tak mi
tak vychází, že jsme na tom podobně. A pak si občas stěžujeme, že to
s nimi není zrovna lehké. Jenomže opravdu chceme, aby to bylo lehčí?
Mám
spoustu kamarádek, které jsou opravdu výrazné osobnosti. Mají jasný názor na
věci, co chtějí uskutečnit a rozhodně nejsou ve vleku svých manželů. Taky mají
vedle sebe výrazné muže, kteří obývají kromě společného i svůj svět a nepatří
mezi lenochy. Většině to i klape, občas trochu zaskřípe, ale po údržbě se zase
jede dál ve vyjetých kolejích. Zpravidla to chce nějaký výstřelek. Nemyslím tím
žádné navádění k nekalostem typu nevěry, vůbec ne. Ale neškodí zařadit do
zažitého stereotypu něco nového. Jedna moje kamarádka to umí tak roztočit, že
si jí pak manžel odváží raději domů včas. Je s ní ohromná zábava. Ale pak
se asi potvora vzbudí a tak jí radši veze rychle spát. A když později zase
procitne, schovává oči za rukama a bojí se vstát, aby se nedozvěděla, co zase
vyvedla. Rodina je jí vším. Jenže děti dospívají a nakonec zbyde manžel. Určitě
jí miluje. Ale někdy to tak nevypadá. Ukazovat jemu pořád jenom lásku taky
nejde. Musí tam být rovnováha. Aby nekoukal po potvorách.
Pro
manžele, co se jim občas zdá, že mají doma víc potvoru než hodnou holku, taková
malá rada. Když se vám zdá, že to přehání, zkuste malou fintu. Řekněte
s úsměvem: „Já vím, ty jsi taková moje potvora, ale já tě mám stejně rád.“
Někdy jsou protivné jen proto, že to dlouho neslyšely. A kdyby to náhodou
nezabralo, pak máte doma fakt potvoru.
