Letos jsem namísto k jižním mořím zamířila do jižních Čech do malebného lázeňského městečka Bechyně. Manželovi se tam se mnou nechtělo, ale nakonec se nechal přemluvit a po návratu řekl, že se mu naše krátká dovolená líbila víc než Chorvatsko.
Kupodivu projevil zájem o všechny místní památky a bylo co objevovat. Zámek, klášter, okolí Lužnice i Zářečí poskytly zábavu na celé dny. Prozkoumali jsme vše, co bylo dostupné, v místním informačním centru byly velmi příjemné dámy, které nás nenechaly zahálet.
A tak jsme se dozvěděli pár zajímavostí. Zdejší slavný rodák Václav Pichl byl hudebním skladatelem a prý byl lepší, než samotný Mozart. Trochu jsem zapátrala a našla některá jeho díla na internetu. Možná byl lepší, ale prý se víc věnoval výuce hudby a jeho slavným žákem byl samotný Paganini. Jak říkal můj děda, světská sláva, polní tráva, takže není podstatné, zda se proslavil, důležité je, že své umění předal dál a můžeme se z něj těšit i dnes.
Na zámku v Bechyni se točil Kameňák, což připomíná cedulka v místním krásném parku. A nakonec zmíním Zářečí, které je, jak název napovídá, za řekou. Zářečtí mají zřejmě smysl pro humor. Na malém rynku, který ani náměsti nepřipomíná, je umístěno několik cedulí s pojmenováním tohoto místa. Každý, kdo chtěl mít své náměstí, mohl si umístit ceduli se svým jménem a toho zdejší občané prý využívali. Taky se rozhodli být součástí "UNITED STATES", ale to jim neprošlo. Dnes už prý o svá náměstí nikdo nestojí, museli za to totiž platit.
Co je možné v Zářečí, nejde všude, kdyby se podobné věci děly v Praze, nevím, jak by si s tím poradili Pražané, cizinci i taxikáři.
Kupodivu projevil zájem o všechny místní památky a bylo co objevovat. Zámek, klášter, okolí Lužnice i Zářečí poskytly zábavu na celé dny. Prozkoumali jsme vše, co bylo dostupné, v místním informačním centru byly velmi příjemné dámy, které nás nenechaly zahálet.
A tak jsme se dozvěděli pár zajímavostí. Zdejší slavný rodák Václav Pichl byl hudebním skladatelem a prý byl lepší, než samotný Mozart. Trochu jsem zapátrala a našla některá jeho díla na internetu. Možná byl lepší, ale prý se víc věnoval výuce hudby a jeho slavným žákem byl samotný Paganini. Jak říkal můj děda, světská sláva, polní tráva, takže není podstatné, zda se proslavil, důležité je, že své umění předal dál a můžeme se z něj těšit i dnes.
Na zámku v Bechyni se točil Kameňák, což připomíná cedulka v místním krásném parku. A nakonec zmíním Zářečí, které je, jak název napovídá, za řekou. Zářečtí mají zřejmě smysl pro humor. Na malém rynku, který ani náměsti nepřipomíná, je umístěno několik cedulí s pojmenováním tohoto místa. Každý, kdo chtěl mít své náměstí, mohl si umístit ceduli se svým jménem a toho zdejší občané prý využívali. Taky se rozhodli být součástí "UNITED STATES", ale to jim neprošlo. Dnes už prý o svá náměstí nikdo nestojí, museli za to totiž platit.
Co je možné v Zářečí, nejde všude, kdyby se podobné věci děly v Praze, nevím, jak by si s tím poradili Pražané, cizinci i taxikáři.
