Pusa od malin

K létu patří neodmyslitelně sběr lesních plodů. Pusa nepohrdne malinami, borůvkami, ostružinami a jahodami. Jsou voňavé a sladké. A co tomu říká naše tělo?

Jednoznačně říká ANO. Sladké ovoce obsahuje spoustu užitečných látek, nemluvě o tom, že jejich sběr je spojen i s výdejem energie a pohybem na čerstvém lesním vzduchu.

Maliny obsahují jednoduché cukry, minerální látky jako vápník, hořčík, fosfor, železo a draslík, hodně vitaminu C, vitamín A, karoten, vitaminy P a skupiny B, různé kyseliny, hodně pektinu a tříslovin. Obsah kyseliny salicylové je prospěšný při horečkách, kterou snižuje zvlášť u malých dětí. Prospívají vlasům a díky obsahu zinku jsou považovány za silné afrodiziakum. Jasně, pozvání na maliny ženská neodolá, ale měli by je jíst i muži. Léčivé účinky malin zůstávají dlouho po utržení a jsou poměrně stabilní i při konzervaci. Pozor ovšem na plíseň. Z listů malin se dá uvařit čaj, který obsahuje kyselinu citrónovou, velké množství vitaminu C a další látky.

Borůvky jsou bohatým zdrojem vitaminu C a mají přiznivý vliv na naši imunitu. Obsahují i železo, antioxidanty a jsou vhodnou obranou proti volným radikálům. Jsou výborné při prevenci i léčbě a rekonvalescenci, například u sezónních onemocnění. Podporují dobrý zrak. Za zmínku stojí jejich pozitivní účinky při boji s infekcemi u močového a trávicího ústrojí, pomáhají snížit hladinu cholesterolu, ale působí i na střevní potíže. Z listů lze rovněž připravit čaj.

Ostružiny obsahují vitamin C a K. Jsou bohaté na karoteny, obsahují silné antioxidanty, které nás zbavují volných radikálů, regenerují sliznice a dodávají zdravou barvu naší pleti. Obsahují i vitamíny skupiny B a minerální látky. Lahodné lesní ovoce je mnohem chutnější než nabídka bobulí v tabletkové podobě. Pozitivní účinek ostružin v prevenci před cévními potížemi, jako jsou křečové žíly, slabé cévní stěny, vysoký tlak a nizká erekce, je velmi posílen zdravým pohybem při jejich sběru. Obojí je ochranou proti projevům stárnutí a chřadnutí organismu. Sebraná bobule pomáhá dvakrát.

Lesní jahody jsou sice malé, ale sladké a plné prospěšných látek. Obsahují vysoké množství ovocných kyselin, které mají desinfekční účinky pro trávicí systém, na ten příznivě působí i pektin, který snižuje cholesterol v krvi. Najdete v nich vitamin C, karoten, flavonoidy a třísloviny, vitaminy řady B, fosfor, železo, mangan a měď. Jahody jsou silnou zbraní, díky obsahu rostlinných pigmentů patří mezi silné antioxidanty a chrání nervové buňky. Čaj z listů lesního jahodníku se využívá při zánětlivém onemocnění kloubů, léčbě ledvinových kamenů, dně, při léčbě hypertenze, zánětech žaludeční a střevní sliznice.

Až půjdete do lesa, nezapomeňte na hrstku sladkých barevných bobulí. Jsou tisíckrát lepší, než hrstka barevných tabletek.

 

Ve víně pravda i zdraví

Při čtení poslední knihy o „jedové“ době jsem narazila na pár zajímavých informací. Nejvíc mě zaujala zmínka o léčivém víně Svaté Hildegardy, o které jsem nikdy předtím neslyšela. A tak jsem se rozhodla zapátrat na internetu.

Dozvěděla jsem se, že Hildegarda z Bingen se narodila v Bermersheimu u Alzey v roce 1098. Ve svých osmi letech byla dána do klauzury k hraběnce Juttě ze Sponheimu. Klauzura v Disibodenbergu se časem rozrostla v klášter benediktinek, jehož abatyší se po smrti Jutty ze Sponheimu v roce 1136 stala sama Hildegarda.

Od svého narození byla slabá a neduživá, ale již v útlém věku mohla ve svých viděních nahlížet do tajemství, jež ostatním zůstávala skryta. Bdělá ve dne v noci, aniž by upadla do extáze, prožívala v duchu velkolepé vize. Někdy ve svých patnácti letech si prý uvědomila, že ostatní lidé takováto vidění nemají a od té doby svoje vize tajila. Hildegarda v praktickém životě využívala systém celostní terapie, z něhož se dá čerpat i v současnosti.

Při svém pátrání po Hildegardě jsem narazila na zajímavé čtení o víně, z něhož se připravují léčivé lektvary. Ačkoli alkoholu neholduji, připomnělo mi to, že bych měla podobnou terapii vyzkoušet. Moje babička například léta užívala před jídlem výluh z nějakého kořene namočený v červeném víně a léta žila se svým žlučníkovým kamenem v docela klidné symbióze.

Proto se hodí vědět i o receptech paní Hildegardy, protože víno prý bylo součástí oficiálních lékopisů ještě před 200 léty. Ačkoli se dá léčivé víno rovněž předávkovat, stejně jako jedy chemické, nejspíš po něm hrozí jenom bolehlav.

Z receptů, které jsem objevila, se mi líbil třeba recept na víno levandulové: „A kdo svaří levanduli s vínem a tak vlažné často pije, zmírní bolest v játrech a v plicích i dýchavičnost na prsou, pročistí si vědomí a rozjasní rozum“ (20 g levandule lékařské na 1000 ml vína). Přesně tento lék jsem právě potřebovala.

Hodit se může i víno petrželové, které prý má výtečnou chuť: „Kdo má bolesti v srdci nebo ve slezině nebo v boku, ať vaří petržel ve víně a přidá k tomu trochu octa a dost medu, pak ať to procedí a často pije“ (7 – 10 stonků petržele s natí, 1 – 2 polévkové lžíce vinného octa, 50 – 150 g medu a 1 litr vína).

Ve víně pravda, ale není mi známo, po jakém množství se tam dá najít. Pro zdraví prý stačí požít denně jenom šťopičku.

Cukr, tráva = limonáda

Léto je čas dovolené, dobré nálady, výletů do přírody, slunění a žízně. Při výdeji energie vyprahne a

je třeba ji něčím uhasit. Tak jsem letos začala experimentovat s výrobou sirupů.

Zatím jsem úplně na začátku. Nápad se zrodil při listování časopisem a zjištění prospěšnosti jitrocele. Moje kolegyně se totiž rozhodly naložit sirup z mladých smrkových větviček, prý výborný na kašel a tak jsem začala pátrat po něčem dosažitelnějším.

Jitrocel se totiž válí skoro všude, jen ho utrhnout a tak jsem si hrstku lístků natrhala a omyla. Do skleněné lahve na okurky jsem nasypala vrstvu nakrájeného jitrocele a prosypala cukrem. Takto jsem pokračovala až po okraj sklenice, zakryla víčkem a nechala pár dnů odležet. Samozřejmě jsem to zvědavě okukovala a ochutnávala. Po pár dnech jsem to zcedila přes sítko a vymačkala. Na světě byly asi dvě deci chutného jitrocelového sirupu.

Rozhodla jsem se jít dál a natrhat si k jitrocelu pampelišky. Po první zkušenosti se mi zdálo, že by to chtělo ochutit citrónem, příště jsem tedy naložila s lístky i kolečka citrónu a pomeranče. Procukrované jsem dala asi týden na sluníčko a chodila kontrolovat. Pak jsem zase slila přes sítko a vymačkala zbytky. Vznikl další chutný sirup. Do třetice zkouším mátový s kolečky citrónu. Už po prvním dnu to vypadá, že chuť bude velmi zajímavá do letních drinků. Stejným způsobem se chystám vyrobit meduňkový, který bude bezvadný na nervy. Toho si k podzimu připravím raději víc.

Pití bylinkových čajů se osvědčilo našim prapředkům a prospěšné účinky využíváme i my. Jenomže tato forma nechutná úplně všem a navíc se specifická chuť čaje po nějaké době omrzí. Sirupy jsou chutnější a i když je v nich cukr, dají se naředit vodou a vznikne výborná limonáda bez konzervantů se zajímavou chutí.

O hledání štěstí

Stejně jako výroba zlata z čehokoli je dalším velkým snem člověka najít štěstí. 

A lidé pro to dělají všechno. Kupují talismany, platí drahé dovolené, nákladná auta, dávají žebrákům, sází sportku, hledají lásku… Způsoby hledání štěstí se liší tím, v čem konkrétní jedinec štěstí zrovna spatřuje. Znám pár příkladů – touha po moci, honba za penězi, vysněný dům, střídání partnerek za účelem najití té pravé, apod. Nemožnost najít štěstí však vězí zpravidla v něčem, co to ovlivňuje zvenčí. Je to vždycky jednodušší vysvětlení. 

Svádí mne to k pomyšlení a vlastně jsem o tom již dávno přesvědčena, že žádné štěstí zvenčí, něco hmatatelného, nejkrásnějšího, nejhonosnějšího, není to pravé ořechové. Taková štěstí se zpravidla brzy omrzí. A nebo se původní štěstí časem obrátí proti nám a vznikne z toho neštěstí. Protože ne nadarmo se říká, že Pán Bůh nás trestá, když nám dává to, co si sami přejeme. 

V životě se stává, že někomu vychází všechno a druhý se za vším musí lopotit a stejně svého cíle nedosáhne, přičemž oba mají třeba stejné možnosti. Rozdíl mezi těmito jedinci je zpravidla v přístupu, jak se staví ke svému okolí, jak se snaží poradit si s problémy, jak umí spolupracovat a komunikovat a tím přitahovat pozitivní energii těch ostatních. A také zda přeje těm druhým, protože kdo umí vyjít vstříc, může se těšit kladné odezvě a naplňuje se přísloví: Přej a bude ti přáno … 

Jediné opravdové štěstí, jak to cítím já, je uvnitř nás. Je to pocit, který máme a ochraňuje nás před vším, co by nás mohlo zvenku ovlivnit, abychom byli nešťastní. Stav, kdy můžeme žít s tím, jak žijeme, najdeme blízkého člověka, když ho potřebujeme a umíme být nablízku někomu, kdo to potřebuje zase příště. Tomu já říkám štěstí, které má trvalou hodnotu. Ostatní věci, kromě zdraví, si můžu koupit, až se mi bude chtít.

Jak si přičarovat lásku?

Někde jsem kdysi četla, že je dobré postavit růžovou svíci na místo, kde můžete denně meditovat a věnovat se čarování. To je nejlepší někde stranou, kde nikdo neruší.

Vedle svíce postavte fotku svého milovaného nebo talisman (mezi svatými prý lásce přeje Sv. Antonín, můžete využít jeho podobiznu) a pak si vymyslete zaříkadlo, které přesně vystihuje vaše přání.

Denně zapalte svíci a odříkejte svoje kouzlo. Přitom myslete na toho, koho se to týká (platí i obráceně). Když provedete rituál, zhasněte svíci. Pozor, neměla by se sfouknout, prý byste si štěstí rozfoukali.

Hodně úspěchů, je nejvyšší čas!

Čím očistit tělo

Hřešíme každý den špatným životním stylem. Ubližujeme sami sobě, nemyslíme na to, co nás bolí, přepínáme se, žijeme ve stresu a jíme nahodile. Potom se divíme, že máme překyselený žaludek, že nás bolí žlučník, trápí alergie, máme vyrážky a s tím jde ruku v ruce i špatná nálada. Radši nechci připomínat, že neřešené hříchy potom přechází do nemocí, které nás obvykle vyřadí z provozu a dají nám pocítit, zač je toho loket. Přitom můžeme mnohému zabránit jednoduše. Stačí trochu myslet na sebe, mít se rádi a dopřát si pravidelně ovoce a zeleninu nebo šálek voňavého čaje. Když ho vypijete v klidu, uděláte pro své zdraví dobrý skutek, povídáním s přáteli o něčem hezkém pohodičku ještě umocníte a nemusí to trvat nijak dlouho, stačí i polední pauza nebo posezení po práci.

Co si nalít do hrnečku?

Pro očistnou kůru se hodí mnoho bylinek a každý léčitel má své osvědčené, které míchá do směsi. Mělo by tam být něco na posílení jater, plic, ledvin a vůbec celé tělo si zaslouží svou pozornost. Kdo má radši bylinky jen jednotlivé, měl by čaje střídat, aby posílil celé tělo. Proto je výhodnější koupit nějakou směs, co nám chutná a popíjet pravidelně po určité období, zpravidla se doporučuje 6 týdnů. Z moudrých knih jsem vyčetla, že výborná pro očistu těla od všech škodlivin je dubová kůra. Byla oblíbeným prostředkem léčitele pátera F. Ferdy, léčil s ní snad všechno a jestli opravdu čaj vyčistí tělo od všech škodlivin za pouhých 6 dnů, jak uvádí literatura, tak se tomu nedivím. Podpora léčby jakékoli choroby tímto zázračným prostředkem pak musela zákonitě přinést očekávaný pozitivní výsledek. Podle jiného léčitele, pana ing. Janči sázím také na tinkturu z vlaštovičníku, která posiluje a je u nás konečně už k dostání. V čaji můžete játra pročišťovat ostropestřcem mariánským. Kdo jí línější a nerad vaří čaje, může použít i tinkturu. Sama používám ledvinovou směs, protože bylinky na ledviny mi zrovna moc nechutnají. Na čištění krve vyzkoušejte kopřivu, třezalka prý zase vylučuje z těla chemikálie, ale na ní pozor, není vhodná v kombinaci s některými léky. Pomáhá i na spaní pro chronické nespavce, jako jsem třeba já. Kdo chce udělat pro tělo něco navíc, může podpořit svou očistu i jinak, například záměnou bílého pečiva za žitný chléb, který rovněž pročišťuje krev a dodává vitalitu. I maličkost dokáže divy, stačí to vyzkoušet.

Cukr zabíjí tiše a s rozkoší

Kdesi jsem četla, že na sáčcích s cukrem by mělo být podobné varování, jako je na krabičkách cigaret. Prý je minimálně stejně nebezpečný. A přitom ho máme tolik rádi.

Zvykáme si na něj odmala. Malé dítě začne nevinně piškotami, pak se přidají bonbónky a čokoláda, lízátka a dortíky. Pokračuje to i dál, však si ho někdy dáme rádi všichni, jenom rozšíříme obzor o jeho různé podoby. Je obsažen ve všech cukrovinkách, mají svůj název od něho. Sypeme si ho do nápojů, je v limonádách, zdobíme s ním moučníky, jednoduše si s ním přislazujeme život. Jistě si každý vybavíte nejméně deset různých podob cukru.

Nedávno jeden vědec zveřejnil výsledky své studie odborných studií a tvrdí, že se vědci spletli, protože cukr je daleko škodlivější než tuky. A mě to ani moc nepřekvapilo, protože jsem sledovala stravování své babičky, která si cukr dopřávala s mírou, zato mastila sádlem, které zapíjela denně jedním pivem a svůj život prožila poměrně v pohodě, dokonce nikdy neměla ani cukrovku. O ní se sice říká, že není z cukru, že je onemocněním metabolismu, jenomže podle zásady všechno souvisí se vším, si myslím, že se nadměrnou konzumací cukru možná opotřebí i ta slinivka. Ale to je jenom moje laické uvažování. Všechno se přece používáním „ošoupe“, ne?

Dočetla jsem se totiž, že po požití cukru slinivka okamžitě vyloučí inzulin k udržení kontrolovaného množství glukózy v krvi. Při tomto procesu dojde k výkyvům hladiny cukru, což je mimochodem pěkná zrada při hubnutí, takže konzumace cukru není zrovna to pravé. Zdravá slinivka však naše dietní chyby inzulinem zachraňuje. Pak se začnou produkovat látky, které podporují záněty a ukládání tuku nejen pod kůží, ale rovněž uvnitř cév. Výsledkem je obezita a nemoci oběhové soustavy. Později pak přijdou na řadu s tím související problémy (jako například mrtvice).

Abych podpořila svoje laická tvrzení, sleduji své tělo, které samozřejmě také někdy volá po cukru. Volávalo víc, dokud jsem si na sladkou chuť ještě neodvykla, postupně jsem se bez cukru úplně obešla a hubnutí šlo líp, nyní si čokoládu a sladkosti dopřávám jenom občas. Ona je na cukr zřejmě taky závislost, která není tolik kritizovaná, jako závislost na kávě, alkoholu a cigaretách. A tak si dopřáváme moučníky i laskominy, necháme se zabíjet sladkou chutí na jazyku a ještě přitom vrníme rozkoší.

No, přiznejte, co jste měli dneska k odpolední kávě? A čím jste zapili svůj nedělní oběd?

Proč si dávat v zimě kořeny

Přírodní medicína radí v rámci jídelníčku zařadit v zimě kořeny. Je to proto, že je v nich spousta důležitých látek, které potřebujeme na ochranu imunity. V období zimy není přirozené jíst rajčata, okurky a saláty, které plodí v období léta.

Do zimního jídelníčku je vhodné zařadit řepu, celer, bílou ředkev a mrkev. Proč? Pro plodnost, očistu i omlazení.

Červená řepa je významná pro silné srdce a obnovu tkání. V syrovém stavu obsahuje bohatě kyselinu listovou. To je vhodné například pro budoucí maminky, ale pozor, tepelnou úpravou se částečně ničí. V řepě dále najdeme křemík, draslík, železo, hořčík, vápník, zinek, jód a měď, vitamíny C, E a betakaroten v přírodní formě a také organické kyseliny. Je bohatá na vlákninu, stimuluje peristaltiku střev a čistí je od jedovatých usazenin. Podporuje činnost žaludku a jater. Zkuste si ji nastrouhat najemno s citrónovou zálivkou nebo uvařit doměkka a smíchat s nakrájenou naloženou okurkou. Obojí je velmi jednoduché a chutné kdykoli během dne.

Celer obsahuje mnoho vitamínů a minerálů, například je významným zdrojem vitamínu B. Ten je důležitý pro zdravou kůži, nehty, vlasy, zdravá játra a střeva, ale především pro silné nervy. Může pomoci duši v boji proti stresu a depresím. Dalšími významnými vitamíny v celeru jsou C, A, K a E, stejně jako minerály draslík, hořčík, chróm, sodík, vápník, železo, zinek a jód. Minerály potřebujeme pro správné fungování těla. Je přírodním diuretikem, takže léčí ledviny i klouby. Dá se konzumovat syrový i vařený, přidávat do jídla, pod maso, nastrouhat a zamíchat do salátů.

Bílá ředkev je považována za účinný lék proti nachlazení, dezinfikuje ústní sliznice. Obsahuje hořčičné oleje a ty mají antibakteriální účinky, zbavují žaludek a střeva patologických a plísňových napadení, odstraňuje průjmy a nadýmání. Má vysoký podíl vlákniny a váže jedy a tukové substance, je proto výborná při hubnutí. Vysoký obsah vápníku a další účinné látky podporují prokrvování a vylučování vody z těla. Působí preventivně proti ledvinovým a žlučovým kaménkům. A jak ji upravovat? Nijak, stačí oloupat, nakrájet na kolečka a přikusovat k čemukoli jinému.

Mrkev, o té nejspíš od mateřské školky všichni víme, že je dobrá na oči. Má vliv na hojení ran, růst vlasů a nehtů. Pro svůj obsah betakarotenu chrání pokožku při opalování a pomáhá s jejím krásným zabarvením. Beta karoten pomáhá tělu v boji se stresem, znečištěným prostředím, udržuje v dobrém stavu všechny sliznice, regeneruje pleť a zlepšuje šeroslepost. Dokonce prý pomáhá v boji proti nádorům, syrová mrkev totiž obsahuje sacharid, který má silné protirakovinné účinky, ale varem se tato schopnost mrkve ztrácí. Dá se konzumovat v různých formách, nejcennější je samozřejmě syrová, stravitelnější je nastrouhaná.

Řepa, celer, bílá ředkev i mrkev se dají konzumovat jenom tak, očištěné a bez náročnější úpravy. Dají se spolu upéci nebo přidat k masu, dá se z nich dělat polévka a mohou se kombinovat s dalšími druhy zeleniny. Chcete-li mít všechny využitelné látky naráz, nastrouhejte od všeho trochu a zalijte jogurtovou zálivkou (rozředěný bílý jogurt s bylinkovým kořením). A je to!

Jak vypálit červa

Právě je vhodné období k posílení trávení i imunity. Trávení dostalo zabrat o svátcích a imunitu je třeba podporovat pořád. Někdo zvolí citrusy, já volím křen. Ne nadarmo se mu říká evropský ženšeň.

V zimě je vůbec velmi výhodné používat v kuchyni kořeny, tedy mrkev, celer, petržel, řepu, zázvor a také křen. Je v nich hodně pro nás důležitých látek a pročistí nám tělo. Spoustě lidí kořeny moc nechutnají, protože jsou zvyklí dávat si je hlavně do polévky, ale stačí se zamyslet a zpestřit si jídelníček novými recepty. Křen se dá například výborně využít do pomazánek nebo salátů, jenom se to nesmí přehánět, protože děti by to asi nejedly. Kdo má rád více, může si ještě nasypat nášup.

Právě na oslavu posledního dne v roce se dá vyzkoušet pomazánka z tvarohu a křenu. Tvaroh raději tučnější, ale záleží na tom, co má kdo rád. Já nemám moc ráda kyselou tvarohovou chuť a tučný je daleko jemnější. Lze využít i Lučina nebo syrovátkový sýr našlehané s trochou horké vody ručním šlehačem. Tvaroh nebo sýr se jenom osolí a pak se zamíchá nastrouhaný křen. A to je všechno. Namazané na veku se ozdobí vejcem, okurkou, rajčetem, petrželkou nebo ovocem. Hodí se cokoli – kousek jahody, jablka, kiwi nebo mandarinka. Tato jednoduchá pomazánka se může dát i na chlebíčky se šunkou nebo nepříliš výrazným salámem a zase se jen přizdobí.

O něco složitější je pomazánka od manželovy babičky, která umlela na masovém strojku kousek tvrdého sýra, měkký salám, 2 natvrdo uvařená vejce, kyselé okurky, přidala nastrouhaný křen, osolila, opepřila a smíchala s majonézou. Je to velmi chutná pomazánka, sice plná kilojoulů, ale na začátek dlouhé noci se hodí.

Moje babička mě naučila dělat na Silvestra k ovaru jablkový křen. Nastrouhala jablko, křen a zalila horkým vývarem z ovaru. Musí se to totiž spařit. Křen nepálil a chutnal mi i v dětství. Ovar s jablkovým křenem, chleba a pivo jako křen, to je moje oblíbená lahůdka.

A jak využít křen ještě jinak? Třeba v mé milované křenové omáčce a v zelném salátu, který je docela jednoduchý. To se nakrájí nadrobno zelí (může se i nastrouhat), přidá nakrájená cibulka (ta se strouhat nesmí, zhořkla by), nastrouhané jablko nahrubo, kousek mrkve nastrouhané najemno, pak se osolí, přidá olej, trochu kmínu (raději drcený), může se ale okořenit dekem nebo směsí na zavařování, ochutit špetkou cukru a pár kapkami octa. A samozřejmě podle chuti nastrouhaný křen. Salát se musí promíchat a ve sklenici vydrží několik dní. Hodí se skoro ke každému jídlu a když se osladí sladidlem, tak je výborný i pro diabetiky. Může se konzumovat ve větším množství při nízkotučné dietě a dodá tělu spoustu vitamínů.

Jo a nezapomněla jsem na křen s medem? Určitě ano. Vyzkoušela jsem si ho naložit proti kašli a čekala, jaké to bude. Tohle si zamilují všichni, chutnější medicínu na kašel jsem nikdy v životě nejedla. Je to něco tak ….. mlask, mlask, mlask! Skoro jako koule Rafaelo.

Jediné, co mi na křenu vadí, je strouhání. To si vždycky krásně pobrečím!

Vánoční zvyky a pověry

U nás v rodině se všechny známé rituály a pověry moc nedodržovaly. Děda s námi kdysi zkoušel věštit z jablka, lít olovo nebo umístil svíčky do skořápek ořechů. Věštba z olova byla poněkud nečitelná, když se někomu objevil v jablíčku křížek, nesla jsem to těžce a dílo bylo navždy dokonáno, když si s námi děda pouštěl po hladině svíčky. Jeho zhasla jako první. Jakkoli jsem chápala, že je mnohem starší, moje dětská duše se s tím nesmířila a s podobnými zvyky byl napříště konec.

Jediná pověra, kterou jsem od babičky převzala, se týká visícího prádla a poctivě obcházím na Štědrý den všechny šňůry, abych nepřivolávala Smrt. Babička věřila i dalším pověrám, například té, že přijde-li první na návštěvu na Nový rok žena, přinese to smůlu. A že ji každý rok měla, protože první přišla obvykle její maminka. Moc si s dědou totiž nenotovali a tak jim to začalo hned poněkud zvesela.

Úplně nejvíc z celých Vánoc se mi líbí zvyky hodobožové. Je to den oslav v rodinném kruhu. Začíná ráno v peřinách, kde se čeká, až vstane hospodář, což by mělo zajistit dobrou úrodu. Tento zvyk se mi líbí a je hodný následování i těmi, co nic nepěstují. Na Boží hod vánoční se podle zvyku nikde nepracuje, všichni mají zbožně rozjímat. Světnice ani zápraží se nemetou, postele nestelou. Nechodí se ani po návštěvách, a pokud někdo přijde, měl by přinést koledu a popřát šťastných a veselých svátků. Tak takhle nějak podobně si představuji každý den, klidně po celý rok.

Štědrovečerní večeře

K Vánocům se váže celá řada zvyků a pověr. Spousta z nich se týkala hospodářství, ale v dnešním způsobu městského života mnohá ztratila uplatnění. A tak připomenu aspoň zvyky a pověry, které by se mohly hodit i dnes.

Vánoce jsou období náročné na přípravy a to nemluvím o nakupování dárků, přípravě menu, spoustě návštěv a povinností. Aby byl příští život úspěšný, je třeba myslet i na řadu věcí, které to mají zajistit. Musí se totiž vykonat právě o štědrovečerní večeři.

Řada zvyků souvisela s dobrou úrodou a hospodářstvím, například že z ubrusu pokrývajícího štědrovečerní stůl na jaře hospodář rozséval obilí, hospodyně nesměla od stolu, aby jí seděly slepice na vejcích, v polévce mají být dlouhé nudle, aby mělo obilí dlouhé klasy, lžíce hrachu zajistí dobrou úrodu a na stole má být devatero pokrmů. Zbytky od večeře se zakopávaly do země, aby byla úrodná. Jenomže tohle ve městě zpravidla moc nevyužijeme a tak se řada zvyků vytrácí. Jsou však ještě jiné, které se nám mohou hodit pořád a je škoda na ně zapomenout.

Například zdraví si po celý budoucí rok zajistíte, pokud šlápnete bosou nohou pod stolem na sekyru. Tedy – usedat zásadně naboso. Pokrmy z čočky a jáhel zajistí bohatství a drobná mince pod talířem peníze. Drží se také hlavně toho, kdo nosí u sebe tři šupiny z vánočního kapra. Vdavekchtivá dívka má o Vánocích jedinečnou šanci. Aby se do roka vdala, musí sehnat devět patek od vánoček.

Hospodyně, která peče vánočky, má zase smůlu, pokud se jí připálí, bude stonat, leda by si šlápla na sekyru a pak snědla česnek s medem, pojišťují zdraví. Sílu dodá hrách. Ten, kdo touží po štěstí, by měl u stolu sníst kousek okoralého chleba. A aby vůbec celý večer proběhl bez problémů, musí se začít už o den dříve. K posteli by se měl dát vlašský ořech, který se ráno po probuzení sní. Pak je jistota, že po celý další rok dají pokoj blechy a štěnice.

K Vánocům se váže i celá řada dalších tradičních zvyků mimo večeři, jako je krájení jablka, pouštění svíček po hladině, lití olova a další. Než se štěstí, láska a zdraví do dalšího roku pojistí, dá to hodně práce. A náročná je i příprava. To máte: svíčky, skořápky ořechů, čočka, hrách, nudle, jmelí, okoralý chleba, vánočky, sekyra, šupiny, jablka, olovo, ….

Recept na dlouhověkost

Bohužel je skutečností, že dosud nenalezli způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti. Moje babička aspoň našla lék na dlouhověkost.

Když se dívám na občasné reportáže o stoletých lidech, tak jsem si všimla, že zpravidla radí něco, s čím by lékaři nesouhlasili. Tu přiznají štamprličku, tu řeknou, že nikdy nedbali na zdravý životní styl a pak má našinec zmatek v hlavě, jestli to, co dělá, je správně.

Moje babička uznávala střídmost, čerpala z přírody, hlavně musela mít něco dobrého na chleba a denně vypila jedno zdravotní pivo. Kouřila až do posledních dní, jogurty jedla jen bílé, nejedla žádné přibarvované a chemicky ošetřované věci. Nejedla ani margariny, ani umělá sladidla, neměla cukrovku, klidně si upekla buchty a snědla postupně celý pekáč. Zásadně smažila na sádle a másle. Uvařila z čehokoli, co kdo přinesl a váhou se vůbec nezabývala.

A tak dbám jejích zásad a nikdy nenechám na pultě trčet libový bůček. Protože milujeme pomazánky, skvěle se hodí mít ho v lednici. Namísto řízků používám při cestování právě pečený vepřový bůček, který se osvědčuje umletý nebo natenko nakrájený do chleba. Stačí ho osolit, okmínovat nebo posypat jiným kořením, dát pod něj dvě cibule a upéci.

Použití pečeného masa je jednoduché – vše umlít a dát do misky, odkud se postupně konzumuje namazané na chlebu. Dá se využít i na omaštění knedlíků nebo brambor se zelím. Takto upravená pomazánka na chleba se dá ještě vylepšit hořčicí, či nakládanou zeleninou. Zrovna o tomto víkendu mě pro změnu napadlo při pečení bůčku přidat nakrájená rajčata, papriky a okurky, které mi v misce zbyly připravené na šopský salát a po upečení jsem je se šťávou a kusem masa rozmixovala. Vznikla bůčková pomazánka se zeleninou a tak se zase potvrdilo, že zeleninu je nejlepší přehnat přes prase.

Akorát ta upečená kůrčička se do pomazánky nehodí. Co s ní? Promiňte mi upřímnost, ale tu obvykle sežeru jako první, ani se nedotkne talíře.

Samoléčení akupresurou

Podle čínské medicíny se na těle nachází body, jejichž stimulací se dají ovlivnit vnitřní orgány nebo pomoci při nejrůznějších bolestech. Body se stimulují akupunkturou (jehličkami), ta patří do rukou lékaře. Účinná je i akupresura, kterou si může pacient pomoci sám nebo s asistencí ošetřovatele.

Na své cestě za věděním účinného samoléčení jsem narazila na mnoho chytrých hlav, které ve svých publikacích zmiňovali body pro úlevu od bolesti a vztahy mezi jednotlivými body a orgány, až jsem narazila na publikaci „Akupresurní a akupunkturní body“.

Kdo se o samoléčení aktivně zajímá, ví, že těch bodů je mnoho a nelze si je všechny zapamatovat. Jejich stimulace se provádí i při nejrůznějších masážích, běžně dostupných – například známé jsou masáže plosek nohou a masáž hlavy, dělá se i masáž ušních lalůčků. Sama jsem poznala, když využívám akupunkturu, že lékařka píchá jehly nejčastěji do uší a okolí (ale nejen tam). Se svou alergií jsem si hodně užila, vyzkoušela různé metody, ale od chvíle, kdy mi jeden lékař napíchal jehličky snad všude, jsem se dočkala na dlouho (vlastně dodnes) výrazné úlevy. Jelikož se mi nechce pořád courat k lékařce, někdy si najdu potřebný bod podle toho, co mě zlobí a masíruji kamínkem, prstýnkem, či něčím, co je po ruce. Na akupresuru existují různé pomůcky, běžně dostupné.

Potíže s dýcháním – alergie, plíce a průdušky ovlivňují body po obou stranách nosu, během dne si je podvědomě nahmatávám a pak si na ně tlačím (jako bych přejížděla od tváří nahoru k nosu). Na chvíli to ulevuje.

Při nadměrné konzumaci jídla si někdy všimnu, že si někdo trochu tlačí pod prsa, jako by si chtěl propíchnout prsty žaludek. Tak to je bod, který by měl ulevit při překyselenosti, při potížích s dýcháním a na tlak u srdce. Prý léči pálení žáhy, kašel, škytavku i astma.

Pro ženy i pro muže je dosti prospěšné masírovat body pod břichem, na místě kde je hranice mezi břichem a pohlavím. S čím byste řekli, že tyto body souvisí? Mužům ošetřují prostatu, ženám všemožné gynekologické problémy a tak je dobré věnovat jim pozornost. Tohle se dá zvládnout za chvilku, začít masáží a pak volně přejít k rozšířenému všeléku na všechno – sexu. Ono se ne nadarmo říká, že je léčivý!

Díky sedavému způsobu života a nedostatku pohybu hodně trpíme na různé bolesti páteře, krční, mezi lopatkami a pak se projevují nepříjemné příznaky jako křeče a bolesti v rukou, nohou a kyčlích. Na podobné potíže je sposta bodů umístěna v okolí krční páteře, která je někdy zatuhlá, takže napoví, a na horním okraji lopatek, přesně tam, kam už si asi sami nedosáhnete. Pokud není blízko někdo, kdo by namasíroval, tak je třeba použít něco speciálního nebo se aspoň otírat o stěnu, či podložku.

Na okraji klíčních kostí jsou pak body, které pomáhají při problémech s tělními tekutinami, není na škodu je také semtam ošetřit. Hlavně my ženské, co pořád honíme ta kila, máme někdy otoky, potřebujeme pořádně pohladit po rameni. Co se týká hubnutí a vůbec odvodňování, je také zajímavá oblast třísel. Jenomže to bych tady za chvíli vyjmenovala celé tělo a byli bychom zase na začátku, tak stačí si pamatovat, že všechno se vším souvisí a vybrat si to pravé pro sebe.

Pozitivní účinky zahřívání nejen v období chřipek

Mnozí v tomto období chodí do lékáren preventivně nakupovat prostředky proti kašli, rýmě a chřipce, třeba ve formě horkých nápojů. Hodně z nich pěkně leze do peněz, ale když jsme nachlazení a potřebujeme se dostat do formy, tak to neřešíme. Léky ale máme všude kolem nás.

Je jasné, že když už přijde horečka, tak je pozdě, nejlepší je posilovat tělo průběžně vhodnou potravou. Zpravidla raději sáhneme po nějaké tabletě nebo hotovém horkém léčivém drinku, přitom by možná stačilo dát si něco dobrého.

Na viry prý platí zahřívat, protože teplo je ničí. Proto je tak důležité ležet v posteli a napájet se tekutinami. Poslouží bylinkový čaj, třeba lipový nebo černý bez, na kašel je dobrý jitrocel nebo divizna. Kdo snese med, pak si může osladit podle chuti, med je zdravý a prospěšný.

Podle čínské medicíny se dá k podpoře léčby využít vše, co organismus zahřívá, takže třeba česnek, zázvor, skořice, či alkohol. Samozřejmě v přiměřené míře. Česnečka je ostatně univerzální lék využitelný nejen při chřipce a výborný prostředek ke zlepšení pitného režimu, když čaj příliš nechutná. Já sama ji mám raději než bylinky.

Zahřívání se ostatně používá i preventivně, pokud je organismus průběžně správně vyladěn a v harmonii, nemoci nás míjejí. A proto nám tak chutná česnečka uprostřed běžecké túry na horské chatě, grog a punč uprostřed zimy, skořice ve štrůdlu i zázvorový čaj. Zahřívá i zázvorová limonáda a to i studená. Skořice se dá ostatně přidat do čaje a kávy, stejně jako trochu alkoholu, což vyzkoušet třeba kávu alžírskou nebo jablečný čaj se skořicí? Pánům mohou dobře posloužit i chilli papričky.

A teď pozor, dietářky, správné vyladění není důležité jenom při nachlazení, zahřívání pomůže i při hubnutí, proto je dobré skořicí, trochou pálivého koření nebo česnečkou vyvažovat převážně studené potraviny, kterými se každodenně cpeme pro rychlé zhubnutí. A pak to zpravidla zazdíme nějakou laskominou, která se nám jenom „válí“ v žaludku. Zahřívací potraviny podporují trávení a zrychlují metabolismus. Zkuste si při dietě do svého jídelníčku přidat denně vývar s trochou chilli nebo česnekem, zkazit se nic nedá, spíše naopak.

Už to slyším – to vlastně není nic nového, tohle dělaly už naše babičky, atd. Ano, to je vlastně důkaz, že naše babičky poznatky čínské medicíny využívaly v praxi dávno a nás to moudře učily. Stačí je tedy jenom poslechnout.

PS: Pozitivní protivirové i hubnoucí účinky má rovněž zevní zahřívání, ale to je zase námět na jiný blog.

Kouzlo ochrany proti blbosti

Blbosti je na světě pořád dost a když si člověk přečte dějiny i pohádky, pořád jí dost bylo. Ne nadarmo se říká, že blbost občas kvete a jestli se množí jako pampeliška, pak je nějaká magie proti blbosti vážně zapotřebí.

Sama jsem se taky blbosti vždycky neubránila, ani té vlastní. Přiznejme si, že člověk jí sice nejvíc vidí na ostatních, ale sám se někdy nakazí. Jde ale o to, abychom se poučili, vyléčili se z ní jako z nakažlivé nemoci a zase se vůči ní pořádně obrnili a získali pevnou imunitu.

Ze své praxe vím, že nejlepší je odstup. Jakmile člověk zabředne do stereotypních řešení a začne si připadat důležitý, je nejlepší dát si na chvíli pauzu a soustředit se na úplně jiné stránky života. Nic není tak důležité, jako uchránit si zdravý rozum, zásady, svobodu a hodnoty, které jsou opravdu důležité. Takže má-li blbost velký vliv nebo se s námi snaží manipulovat, chce to vyzkoušet nějaký recept, třeba zaklínadlo.

Používám koupele, voda očišťuje, uklidňuje, vonná koupel udělá dobře a osvěží. Blbci obvykle předávají hodně negativní energie a je třeba se vůči ní pořád chránit. Hodí se nosit u sebe křišťál nebo růženín. No a kdo by chtěl obranu ještě něčím posílit, může vyzkoušet pár kouzel, třeba od mého oblíbeného Scotta Cunninghama, který doporučuje celkem zajímavé věci, stojí za to vyzkoušet.

Nabízí například „Prášek ochrany“ ze 2 dílů pelyňku černobýlu, 2 dílů kadidlovníku, 1 dílu kopru, 1 dílu jalovce a 1 dílu kmínu římského. Pro osobní ochranu se má práškem vysypat dokola kruh, stát v něm a nabíjet se energií bylin. Děláno denně prý zajistí ochranné energie za všech okolností. No a možná bude ještě účinnější v kombinaci s „Práškem přání“ ze dvou dílů šalvěje, 1 dílu santalového dřeva a 1 dílu tonky (nevím, co to je). Pak už stačí vzít na osamělém místě prášek do pravé ruky, vnímat jeho energie a přát si, aby blbost nikdy nevyhrála. Po nabití prášku se má zahodit co nejdál a jakmile se dotkne Země, prý se přání splní. Hodně úspěchů při kouzlení.

Čarovná síla medu

Kdo by neznal med? Sladká lžička dodá spoustu energie, vitamínů, výživných látek, dodá dobrou náladu. Jeho léčivé účinky jsou známé po staletí. Používá se na dýchací obtíže k odstraňování hlenů. Má antiseptické účinky a pomáhá hojit rány. Pomáhá i na praskliny rtů, na opar a drobné ranky. Prý je účinným afrodisiakem i elixírem mládí.

Na bolesti v krku pomůže nápoj ze dvou lžic medu a šťávy z půlky citronu ve sklenici horké vody. Těm, kdo mají chřipku či problémy s hlasivkami, se pak doporučuje přidat ještě trochu alkoholu a pořádně vypotit. Tento lektvar umí doslova kouzla a je mnohem účinnější než moderní medikamenty. Jediní, kdo ho nemohou využít, jsou alergici na med.

Med se využívá také k relaxačním technikám, medová masáž krásně uleví a prokrví, údajně má hluboké čistící účinky a svede ji i šikovný laik. Masíruje se lžící teplého medu, který se rozetře do pokožky zad a pak se přikládají dlaně zespoda nahoru a zpátky, po celé ploše. Asi po čtvrthodině prý emulze zbělá a přijde čas ji otřít, tělo zabalit a ještě chvíli nechat vstřebat pozitivní látky.

Med se využívá v kosmetice, je součástí koupelí, krémů, sprchových gelů, šampónů i pleťových masek, přičemž není složité si výživnou masku proti vráskám vyrobit z medu ani doma, kdy se smíchá lžička medu s pár kapkami dobrého oleje a může se nanášet a nechat vstřebat. Přebytečné se pak omyje žínkou a vodou.

A koho by prospěšnost medu zatím nepřesvědčila, může vyzkoušet recept podle Scota Cunninghama na Čarodějnický med lásky. Připraví se z 1 šálku pravého světlého medu, 2 zlomených tyčinek skořice, 1 lžičky celého hřebíčku, 1 deseticentimetrového kousku zázvorového cukru, 2,5 cm kousek sušené citrónové kůry, 2,5 cm kousek vanilkového lusku a špetky mletého kardamonu.

Byliny a med se při míchání posílí magickým záměrem, když se předtím byliny smíchají v nádobě s těsným uzávěrem a pak s medem a protřepávají. Med se nechá tři týdny uležet na tmavém místě a pak se přidává do jídla a teplých nápojů. Prý podporuje příjemné pocity a lásku.

Bodejď by ne, tenhle med si totiž musí každý zamilovat už při čtení!

Kouzlo na přivolání lásky

Láska je pro nás všechny moc důležitá a možná není náhodou, že v naší době láska nějak chybí. No a to musíme napravit, jinak bude život takový neslaný nemastný. Ale jak přivolat lásku tam, kde není?

Zkusím několik rad, ale bohužel nevím o žádném zaručeném kouzlu, které by umělo přivolat přesně to, co chceme. Důležité je své přání vhodně formulovat, dobře rozmyslet a pak ho někde nahlas vyslovit. Může se to několikrát opakovat, energie vypuštěná ve slovech se promění a nakonec to přijde. No a v mezičase pomohou další doporučení.

Pro přivolání lásky je dobré nosit u sebe růženín, nejlépe někde na těle. Kámen se musí pravidelně očišťovat, protože tím se znovu aktivuje. Jeho kouzelná moc je daleko větší, než jen „pouhé“ přivolání lásky. Ochraňuje před negativním vyzařováním.

Podle Scotta Cunninghama prý zabírá váček lásky. Do růžové látky se zabalí 3 díly levandule, 2 díly růžových okvětních plátků a 1 díl fialkového oleje. Má se uložit mezi oblečení, které naplní vůní lásky. Takový váček může být účinný, vonět milované osobě je důležité.

Není od věci zkusit i růžovou barvu, kouzla pro lásku jsou totiž většinou nějak spojena s růžovou a tak může pohled přitáhnout růžové tričko. Já si ale myslím, že to největší kouzlo máme každý sám v sobě. Lásku si rozhodně zaslouží lidé laskaví, pozorní, usměvaví, pozitivní a s dobrým srdcem. Takoví, co se nestarají jenom o sebe, ale svůj nesobecký cit věnují někomu dalšímu, bez ohledu na jeho postavení, konto a krásu.

Může to být třeba láska ke zvířatům nebo dětem, taková ta opravdová, nezištná. Zažehne plamínek, ten pak bude vyzařovat ven a k plamínku se zaručeně někdo potřebný přijde brzy ohřát. Čarovat musíte už sami, bez práce nejsou koláče.

Tajná rande s ing. Jančou

Známe se už dvacet let a poprvé jsme se potkali na pultě jednoho knihkupectví. Vyzkoušela jsem si přečíst knihu „Alternativní medicína“ a pak už mi ing. Janča učaroval.

Od té doby jsem si o alternativním léčení zakoupila všechny jeho publikace a vyzkoušela všechny doporučené metody. Rady pana léčitele mi pomohly v dobách nejtěžších, kdy jsem se vlastní vinou rozhodila a tělo potřebovalo zase narovnat.

Babské rady poslouchám, protože babičky měly zlaté ruce a uměly pomoci s lecjakým neduhem. Pak jsem dostala pár informací a pochopila, že stejně cenné jsou i rady „dědů“. A tak čerpám dál, ale při porovnání různých metod jsou pro mne Jančovy metody nejjednodušší, nejpochopitelnější. nejdůvěryhodnější, stejně jako nejsnáze dosažitelné, ať se jedná o reflexní masáže, dietní doporučení, či informace o všem, co nám chybí ve stejnojmenné publikaci (Co nám chybí). Tato kniha obsahuje informace, podle nichž lze rozpoznat podle tělesných příznaků, jaký prvek může tělu chybět i jak si ho stravou doplnit. Jsem přesvědčená, že stravou se zdraví dá z větší části ovlivnit i bez nákladných terapií. Pro pacienta je přece důležité uvědomění a ne bezbřehá důvěra, že někdo způsobí zázračné uzdravení. Bez vlastního přičinění nemáme zpravidla nic, leda bychom měli velké štěstí. A kdo nevěří, může vyzkoušet aspoň metody, na které si troufne.

Dobrá je třeba právě reflexní masáž, kde se pracuje s akupunkturními body a ty se při potížích stimulují tlakem. Když se zablokuje páteř za krkem, tlačím na pravé ruce asi v polovině mezi palcem a ukazovákem. Po chvíli je cítit odblokování. Pomáhá i uvolnění palce na noze, s kterým se zakrouží, protože bývá zablokovaný. Bodem proti bolesti je místo nad prsteníkem na levé ruce. Nemůže se splést, obvykle se tam nosí prstýnek a možná je to takový přirozený stimul. A k celkové rovnováze přispívá občas masírovat plosky nohou. Může to být chůzí naboso, na písku, oblázcích, v trávě nebo na speciální podložce. Tělo je vlastně celé pokryto body a podle jejich citlivosti se může poznat vnitřní stav organismu. Když se někde ozývá, není dobré to přehlížet.

Každý, kdo se zajímá o alternativní metody jistě tohle všechno zná. A možná se s ing. Jančou také občas potkává.

Jako v pohádce

Čím víc stárnu, tím víc si ověřuji, jak hluboká moudrost je ukryta v pohádkách. Vlastně platí, že všechno, co člověk potřebuje, si odnese z mateřské školky, pokud jsou učivem právě pohádky.

V dospělosti nezbývá než spolehnout se na sebe a ověřovat jejich platnost v praxi. Takže ten, kdo byl o pohádky ochuzen, ztratil mnoho poučení. Asi proto se i v dospělosti tak rádi díváme na Popelku, prince Bajaju, Šíleně smutnou princeznu a Zlatovlásku. Ani Honzík s Mařenkou z perníkové chaloupky nejsou pozadu a hodně poučí i Budulínek. Ve všech je ukryta moudrost, že láska a dobro nakonec zvítězí nad všemi ústrky a nakonec dojdou hlavní hrdinové ke štěstí.

Jenom je potřeba důvtipu, laskavosti, odříkání, vytrvalost a důvěra. Přece je ve všech pohádkách jasně a zřetelně vidět, že zadarmo není vůbec nic a kdo si to myslí, ten se nakonec se zlou potáže. Popelka přemůže zlou macechu a sestru pokorou, odříkáním a láskou, Bajaja má svoje spojence a odvahu, Šíleně smutná princezna se zamiluje a pak pilným studiem minulosti přemůže nechápavost svého tatínka, Jiříkovi na cestě za Zlatovláskou pomáhají přátelé a Honzík s Mařenkou poté, co se přejedli perníků, vymysleli s nevinnou tváří dokonalý plán, stejně jako Budulínek.

Ale nic neměli hned, i když Popelce cestu ulehčilo kouzlo skryté ve třech zlatých oříšcích. Z toho plyne poučení, že úplně sami nic nezmůžeme, musíme využít spřízněné duše a mělo by to být jen s nejlepším úmyslem, musíme se smířit s tím, že konečný cíl nebude zadarmo a bude to strastiplná cesta. Jenomže cíl je vlastně cesta a když se dílo podaří, tak je na konci vítěz hodně posílen i o osobní zkušenosti. Ke zdaru je dobré zachovat chladnou hlavu, zlehčit to vtipem a přitom přemýšlet, kde vzít a neukrást ty zlaté oříšky.

Přeju úspěšné dosažení všech cílů, málo strastiplných cest a osobní vítězství na všech zastávkách. Posílám i kouzlo úspěchu a doufám, že se mi vrátí v podobě pozitivní energie.

Kdo by chtěl využít prášek úspěchu, pak musí smíchat 2 díly vousatky draslavé, 2 díly nového koření, 1 díl muškátového oříšku a 1 díl puškvorce. Přinese vám do života pozitivní zprávy. Recept je z knihy Kadidel olejů a lektvarů od Scotta Cunninghama.

Čajový dýchánek

Chřipka hrozí v každém ročním období a tak je vhodné posilovat imunitu. Příjemný způsob je posezení a čaje, s bylinkovým čajem nemůžete zkazit vůbec nic. Ale který si vybrat?

Černý rybíz působí močopudně, potopudně a proti průjmu. Nálev se využívá při nemocech močových cest, z nachlazení, černém kašli u dětí a proti průjmům. Má i protirevmatické účinky.
Jitrocel kopinatý je velmi chutná bylinka v lidovém léčitelství oblíbená jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest, může se užít i při trávicích poruchách spojených se zácpou. Stačí nechat lžíci asi 5 minut vylouhovat a pak je nejlepší oslazený medem. V podobě sirupu ho milují i děti.
Lípa se využívá při nemocech z nachlazení, neboť podporuje pocení, rozpouští hleny a snižuje dráždivost ke kašli. Výhodné je zkombinovat ji s černým bezem. Má slabé protizánětlivé a močopudné účinky, uvolňuje křeče a podporuje chuť k jídlu. Má lahodnou chuť i vůni; doporučuje se rovněž sladit medem.
Jahodník má svíravý a slabě protizánětlivý účinek, který se hodí při léčbě střevních katarů spojených s průjmy a při chorobách ledvin a močových cest. K přípravě chutné náhražky pravého čaje se používají listy, často ve směsi s listy maliníku. Na jeden šálek postačí jedna polévková lžíce.
Mateřídouška nádherně voní a je to účinný prostředek proti kašli. Dobře rozpouští hleny, desinfikuje trávicí trakt, působí proti nadýmání a využívá se i proti parazitům. Třísloviny obsažené v čaji mírní průjem. Posezení u mateřídoušky vás příjemně naladí, protože má i uklidňující účinky.